Psychopat v rodině - co s tím může dělat soudce?

5. března 2012

"Vlčí otec možná netýral, ale mozky vymýval dokonale." Už tento výrok soudu je sám o sobě dosti nesmyslný - zejména když je řeč o malých dětech.

X+

kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu

Jaká je obecně lidská kvalifikace soudce, který vymývání mozků malých dětí odmítne považovat za formu týrání?

Jedná se o případ dvou dětí / stáří jeden a dva roky/ odebraných psychopatovi. Nebo snad psychopatům? Proč psychopatům. Dá se říci, že každá rodina má svůj soukromý - pro ně však společný - prostor mysli.

Psychopat v tomto společném prostoru používá princip moci a ovládání známý z pána prstenů. Ten - kdo všem právě teď vládne - nemusí být a také nebývá stále stále ten samý .... i ten zdánlivě slabší chce také urvat svůj "podíl na moci" v rodině.

S psychopatem máš pouze dvě možnosti - být jeho obětí anebo jeho protivníkem. Nic mezi tím.

Předseda senátu vrchního soudu Vladimír Král: "Manželé nenakládali s dětmi hrubě ani bezcitně s cílem jim ublížit, a proto případ nelze srovnávat s běžnými případy týrání." Předpokládám, že jde o specialistu na děti a rodinné právo.

Jaká je skutečná kvalifikace našeho vrchního soudu, když takovýto případ není schopen ohodnotit jako týrání? Jaká jsou fakta:

"Starší Martin byl na tom hůře, protože problematická péče trvala déle. Kromě pláče neprojevoval žádné emoce, lékaři u něj zjistili nepřítomnost mimiky, měl takzvanou voskovou tvář... "

Nepřítomnost mimiky u dvouletého dítěte - o čem to svědčí? Jednak nulový emocionální život. Již samo o sobě velký problém. Ale nepřítomnost mimiky je také základním obranným prvkem. Důležité je totiž nedávat psychopatovi, pachateli, rodičům signál o vlastním emočním rozpoložení. Proč? Aby tuto informaci nemohli využít k útoku.

Co o tomto problému ví naše psychologie, která má snahu stále relativizovat funkci nevědomí,význam a smysl emocí, vznik i smysl traumat?

Celá věc má však ještě další rozměr. Čtvrtečnímu jednání se smutnou tváří přihlížel otec Hany K. A soudní síň opouštěl se smíšenými pocity. Rodiče mrzí, že se nikdo nezabýval osudem jeho dcery, která se podle jejich přesvědčení stala obětí domácího násilí. "Až do svatby to byla normální holka, každý rok jezdila lyžovat, kolikrát jsme vyrazili na společnou rekreaci. Teď je to někdo docela jiný. Když ji zveme k nám nebo se za ní chceme rozjet na návštěvu v jejím novém bydlišti za Prahou, vždycky se nějak vymluví," postěžoval si otec.

Jak se staví oficiální psychologie k pojetí rodiny jako systému, kde transpersonální vlivy působí na všechny její členy? Zmíněná dcera - matka těchto dvou dětí /třetího se již před jejich narozením vzdala/ - uvádí: "já jsem se jako dítě cítila velmi osamělá. Žila jsem sice s rodiči celé dětství, ale vůbec jsem si s nimi nerozuměla a dodnes se nestýkáme. Nemám k nim pevnou vazbu."

Z pohledu konstelací traumatu je to dosti významná informace - nikdo svým dětem není schopen dát lásku, kterou nedostal. Ale jak se k tomu má postavit soud? Je matka skutečně nevinná?

Rodiče matky dětí jsou vysokoškoláci ... Intelegentní vysokoškolák je jeden z typických "profilů" domácího násilníka. Kde vše začíná a jak takovýto případ - anebo spíše koloběh trýzně - ukončit?

Kde se vzal ten pocit osamělosti? "Neměla jsem žádné kamarády vrstevníky. Celé prázdniny jsem třeba bývala sama doma, nemohla jsem ani k babičce, abych snad někoho neobtěžovala. A i když byli rodiče doma, nikdy si se mnou nehráli. Přišlo mi, jako bych jim byla na obtíž, byli nejraději, když jsem po nich nic nechtěla."

Odsouzený byl otec dětí - je skutečně tak výrazným jediným viníkem?

Manžel celý den pracoval? "Po poledni byl většinou hotový. Najedli jsme se a i on si s dětmi hrál. Dováděl s nimi víc než já, zvedal je třeba do vzduchu, to já pro ně tak zábavná nebyla."

A přesto měli děti voskovou tvář! Anebo spíše právě proto.

Jste ta silnější ve vztahu, která partnera povzbuzuje? "Asi jo, bohužel. Mívali jsme kvůli tomu i dřív rozepře, kdy mi manžel říkal, že jsem příliš mužná, že si na nic nestěžuji a on nemá pocit, že by byl můj muž, který mě ochraňuje, že si připadá spíš jako můj nejstarší syn."

Tvrdíte, že manžel je mírný a citlivý. Co se stalo, že jste se ho bála až tak, že jste kvůli němu volala policii? "Čím dál častěji mluvil o tom, že nemá smysl žít. Stěžoval si na manželství, že jsem jak robot a nemůže se mnou žít. Ten den byl dost rozzlobenej. Nikdy předtím jsem ho tak rozčíleného neviděla. Křičel a rozbíjel věci, vyhrožoval mi smrtí. Pak se sice omluvil, ale mně se to rozleželo v hlavě. Začala jsem se bát, protože jsme se s nikým nestýkali, hlavně byly v bytě ty děti. Říkala jsem si, že kdyby to na něj přišlo znova, co kdyby se neovládl a nějak mi ublížil, co by bylo s dětmi?"

Byl psychopatem jen otec dětí anebo současně anebo na střídačku i matka těchto dětí?

"Děti jsme již mít nechtěli. Že se narodil Martin, byla jen náhoda. Řídili jsme se neplodnými dny a cvičila jsem s prsy proti početí deset let to vycházelo." Neplodné dny většinou používají jen katolíci ... odkud se to tu vše vzalo?

Může těmto lidem pomoci naše oficiální psychologie? Matka zanedbaných dětí vypovídá: "Já sama jsem chodila v 18 letech kvůli svým rodičům k psycholožce. Byla docela milá, ale nezdálo se mi, že by to k něčemu bylo. Tak jsem tam přestala chodit."

Oficiální česká psychologie je tady docela v koncích. Proč se takovýto případ běžně neřeší např. konstelací traumatu, traumaterapií a rodinnou terapií v kontextu transpersonální psychologie? Tyto směry prý v Čechách nejsou dostatečně vědecké. Kdo to nejvíce a nejhlasitěji tvrdí? Halík, církev a Sysifové katolíka Grygara.

Jistěže tyto případy nejsou jednoduché. Proč by však lidé jako Halík a Grygar měli mít vliv na to, co se učí na našich vysokých školách? Jediné co by mělo rozhodovat, jsou úspěšné kazuistiky vyléčených klientů. A pak ani soudci nebudou muset tápat v temnotách.

Psychopatie a římskokatolická církev spolu kráčí neoddělitelně ruku v ruce.

Zkrátka a dobře: díky černoprdelníkům* Halíkovi, Grygarovi a spol. nemá naše oficiální psychologie žádný funkční koncept, který by tento jev v rodině popsal. Natož aby uznal jeho transgenerační přenos a rozvoj. Tomu prý zabrání svátost křtu! Jak dlouho si to ještě necháme líbit? Kdy už konečně dostanou soudy do rukou funkční manuál pro tyto zapeklité rodinné případy? Bylo by načase.

Dodatek: po třech měsících 22.5.2012 bylo mé vidění tohoto případu potvrzeno: