Ideová základna pro pravici 21. století vychází z marxismu

22. října 2012

Po 22 letech svobody budeme mít v zastupitelských sborech najednou více komunistů, marx-leninistů. Je skutečně marx-leninismus tak přitažlivý? Anebo jen se opět ukazuje naprostá neschopnost křesťanství - jakožto ideové hloubkové z

TAKHLE ZAČÍNAL LENIN ...

kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu

Křesťanská paradigmata jsou v základech všech současných věd - nejen společenských. Křesťanství a jeho paradigmata však nemůže a nesmí být ideovou základnou pravice v 21. století.

Z jednoho prostého důvodu: křesťansví nikdy nechtělo ani popisovat a ani ovlivňovat společenské procesy. Křesťanství pouze - ze společenského a sociologického hlediska - přikrylo legalitu vládnoucí třídy a stávajících společenských struktur.

Jedině církev a Bůh může prý tyto procesy ovlivňovat. Nicejský koncil, který formuloval základní vyznání víry, však řídil přímo císař a nikoli papež! Takto bylo křesťanství koncipováno. Světská moc v minulosti vždy zasahovalo přímo či nepřímo do učení, věrouky a tím i TRADICE křesťanských církví.

Příkladem ještě z 20.století může být Habsburská monarchie.

Mezi křesťanstvím a pravicí je další zásadní rozpor: pravicový individualizmus. Moc každého nad svým vlastním osudem, životem a štěstím. Naproti tomu křesťanská malost a nicotnost člověka před nepoznatelným a nevyzpytatelným Bohem reprezentovaným a zvidětelňovaným bigotním klérem.

Pro člověka je Bůh ve svých vlastnostech prý nepoznatelný. Klerus tyto vlastnosti a zákonitosti však prý zná. Tudíž si přisvojil právo rozhodovat o pravdivosti ve všech vědních oborech.

Politická strana či směr však musí stát zcela bezpodmínečně na FUNKČNÍM POPISU společenských zákonitostí. Zákonitosti musí být popsány tak, aby umožnily vyvolat společenskou změnu. Jinak jsou pro politika naprosto nezajímavé - anebo také škodlivé či sebevražedné.

Křesťanství ze sociologického hlediska vyhovovalo v období otrokářského a feudálního řádu.

Kapitalismus zcela nutně začal krvavou lázní velké francouzské revoluce. Ne nadarmo se k těmto řezníkům změny společenského vědomí dle Marxe, či kolektivního nevědomí dle Junga hlásí a přidává Lenin se svojí zrůdnou modifikací marxismu.

Proč musela začít průmyslová revoluce krví kněží, biskupů a zákazem křtu malých dětí pod trestem smrti?

Prostě proto, že křesťanská teologie není věda, ale mocenský nástroj pro tvorbu a snad i modifikaci společenského vědomí /Marx/ či kolektivního nevědomí / Jung/.

Krví zbrocenou gilotinou ukončila nastupující "buržoasie"

výsadní nadvládu církve nad společenským vědomím!

Marxistickou definici společenského vědomí najdete na konci tohoto článku.

Bez změny "společenského vědomí" nemůže proběhnou žádná zásadní změna ve společnosti. Bohužel nadvláda církve nad vzděláním a vědou tehdejší společnosti neumožnila nic jiného, než onu gilotinu.

"Buržoasie" však zapomněla. Odmítla Marxe a přišel Lenin. O pár let později katolík Hitler s nápisem "Gott mit uns" na hrudi invazních armád.

Není náhodou, že ani dnešní křesťané neuznávají Junga ani Marxe. Natož Grofa a kvantovou fyziku.

Je smutnou skutečností že se od křesťanů nakazili tímto nesmyslným předsudkem i lídři českých pravicových politických stran.

V křesťanství sehrává aktivní roli nepatrná hrstka lidí - biskupů, kardinálů a papežů. Ti rozhodují o tom, co uznají za pravdivé a tak jsou vlastně jedinou a největší silou ve společnosti, která formuje společenské vědomí více méně uvědoměle.

Všechny ostatní vrstvy společenské vědomí formují naprosto chaoticky. Jsou tudíž bez rozhodujícího a směrodatného vlivu na společnost.

Křesťanství a bohužel i celá společnost popíráním Junga,Grofa a jejich následovníků ignorují možnost uvědomělého formování společenského vědomí - nevědomí.

Tak vlastně papež spolu s většinou evroatlanských politiků zametá schody dalšímu Leninovi, Hitlerovi či Stalinovi.

Je dobré si uvědomit, že Lenin byl Jungův současník.

Na Junga i na Lenina je nutno hledět jako na Marxovy pokračovatele!

Jungovi se podařilo procesy a zákonitosti kolektivního nevědomí alias společenského vědomí popsat z pohledu lékaře a terapeuta. Jeho pohled a interpretace je léčivá.

Lenin v tutéž dobu podlehl touze provést násilím totéž. Zvenčí. Bez jakéhokoli pochopení procesu tvorby společenského vědomí.

Lenin i novodobí Marxisté naprosto ignorují Marxem popisovanou i tušenou sílu individuálního společenského vědomí a jeho zpětný vliv na život společnosti.

Totéž dělá církev od počátku a s ní naprostá většina politiků. Sociolog Halík i Keller jsou toho zářným příkladem.

Křesťanská civilizace je díky sv.Jeronýmovi a jeho "překladům" tóry naprosto mimo prastarých znalostí o fungování těchto sil. - Viz druhá poznámka pod tímto článkem.

Všichni, kdo nejsou ochotni akceptovat nepředstavitelný osobní vliv jedince jako je např. Mojžíš

na formování společenského vědomí a následně i bytí té doby,

přivolávají nového Hitlera anebo Stalina.

Tyto společenské procesy byly známy všem východním kulturám. Naše rádoby "křesťanská kultura" je naprosto mimo. Tyto kultury popisují i zásadní vliv osobností zcela nepatrných a mimo hlavní proud politiky žijících.

Základy těchto procesů jsem se pokusil popsat v článcích Wu - wei jako základ euroatlantické sociologie pro 21. století část první a část druhá.

Zkrátka:

Kdo dokáže ovlivňovat a tvořit společenské vědomí,tak tvoří a ovlivňuje i hmotnou skutečnost.

Existuje vzestupný proud vědomí. Tento vzestupný proud vědomí vzniká NEJEN lidskou činností na úrovni činů, myšlenek i emocí. Pro naši civilizaci jej "objevil" Karel Marx.

Vzestupný proud vědomí není veřejné mínění - jak už ví nejen Jiří Paroubek.

Ale zároveň existuje sestupný proud vědomí který se vrací "odrazem" toho vzestupného od jemnohmotných a lidmi plně poznatelných zákonů.

Tento odraz je možno ve velké nouzi popsat také jako Boží vůli.

Politik i občan se k Bohu může "modlit". Ale nikdy nesmí uznat primát teologie nad vědou.

Jen tehdy můžeme skutečně vstoupit do 21. století.

Poznámka první - Společenské vědomí dle Marxe:

Prvky vědomí jedinců opakující se rozdílnou formou v dané skupině. Je jí společné, utváří se na základě společných zájmů a činnosti z ní vyplývající, spoluvytváří jakoukoli skupinu, třídu či národ. Je vytvářeno individuelním vědomím a naopak jej vytváří. Obojí může vznikat a vyvíjet se jen v dialektické jednotě, ve vzájemné podmíněnosti.

Společenské vědomí v sobě obsahuje minulost, tj. tradice a zvyky, současnost, tedy odraz minulé i existující reality, ale také budoucnost, například záměry a cíle určitých skupin. Není ukončeno smrtí žádného jednotlivce, který je jeho nositelem. Je výrazně stálejší a zániku odolnější než vědomí individua, které je jeho nositelem; je reprodukovatelné. Současně je společenské vědomí k vědomím individuí autonomní, není závislé na momentálních změnách ve vědomí jednotlivců. Má velký vliv na úspěšnost či neúspěšnost probíhajících společenských procesů a obráceně je jejich kladnými i zápornými výsledky ovlivňováno.

Společenské vědomí má nejrůznější složky: národní, náboženské, etické, právní, technické, estetické, aj. Běžně společenské vědomí mívá i své falešné stránky, obsahuje pověry, mýty, sny a iluze; často i výplody fantazie a vědomé nepravdy minulých interpretů. Člověk je součástí každé skupiny jen do té míry, do jaké si osvojí její vědomí, ale i do jaké míry jej spoluvytváří.

Poznámka druhá: starozákoní texty i Ježíšovy promluvy byly zapisovány v básnických symbolických jazycích starohebrejštině, aramejštině apod. Jakýkoli překlad do logických jazyků /např. latina/ je jen jednou z mnoha možných interpretací.

Kouzelný je např. verš 25 v 19 kapitole knihy Job. Já vím, že můj Spasitel žije .... v nejnovějším římskokatolickém překladu je použit však konečně obrat Já vím, že můj Obhájce žije ... tak se však zcela zásadně mění celý smysl textu ve velice choulostivém bodě. Viz poznámkový aparát Jeruzalémské bible.

Podobné téma: