Nad hroby našich blízkých - aneb Dušičky s úsměvem

Minulý víkend jsem postál s tichou modlitbou u hrobů rodičů a prarodičů. Při odchodu ze hřbitova mi něco blesklo hlavou ....

 

Co kdybychom si o letošních dušičkách ve městě koupili všichni o jednu svíčku navíc.

Po obvyklé návštěvě hrobů se zastavili u centrálního kříže, které většinou na našich hřbitovech bývají.

U tohoto kříže zapálili naši "nadpočetnou" svíčku a tiše se pomodlili za duši před 2000 lety zemřelého Ježíše Krista ....

Aby mu - Ten, který je - dopřál světlo věčné a pokojný odpočinek i přez to, že údajně řekl, že všichni kdo v něj neuvěří, půjdou do pekla. A to dokonce prý na věčné časy. Bez jakékoli možnosti korekce a nápravy ....

Já to tak udělal. Byla to hlavně modlitba za žijící katolické sourozence a mé křesťanské přátele.

Tolerance a poznání v této oblasti schází totiž nejen jim.

Jestliže existuje Jediný, tak musí být především Rozmanitý.

A cest k Němu je tolik, jako je hvězd na jasné noční obloze.

Podobné téma:

Nad hrobem mých rodičů - máma - smrt v nemocnici

Nad hrobem mých rodičů - táta - smrt v kruhu rodiny

Já a můj bratr - psychopat v rodině?

Modlitba a píseň nad hrobem - Jiří 23 let

Socialismus, komunismus, nebe - bude něco z toho fungovat?

Může někdy být křesťanství hodnotou samo o sobě?

Spravedlnost čeká, až se jí někdo ujme. ...

Tajemství krásy života

Hroby v obležení, ČSNS a historická paměť

Já, Evina, život a realita

V Ústí nad Labem, 24.10.2012

Ing. Jan Rýznar