Světélko naděje - návštěva "prázdného" pokoje

Hřbitovy - zejména v noci - mají kolem dušiček zvláštní atmosféru. Ticho, podzimní krásu ale i smutek namíchaný s nadějí do zvláštního koktejlu. Každému z nás už někdo odešel - na věčnost. A zůstal po něm prázdný pokoj. Nejdříve skutečně a později "jen" v našem srdci.

To co zemře nemůže být vše do hrobu dáno.

Když se to stane a smrt navštíví kohokoli z blízkých můžeš cítit závan věčnosti.

Ten kdo Tě měl rád - jak nejlépe uměl a mohl - už tu není.

Zůstal jen smutek a prázdná postel?

Po nějaké době odejde akutní smutek a něco se změní. Něco nového se zjeví.

Vyvstane uvědomění si krásy života a lásky - lásky která jakoby zmizela a teď se jemňounce vrací.

Snad máš v srdci několik příběhů o tom, který zde již fyzicky není.

Tělo leží v hrobě, ale přinejmenším otisk duše vzácné zůstává. Jestlipak byla Ti ta duše tak vzácná i za života pomíjivého těla?

Denně jezdím nádherným labským údolím Porty Bohemica. Vnímám krásu listnatých úbočí. Ale jedině na podzim a v zimě stromy bezlisté odhalí krásu skal a profil strání na jaře a v létě neviditelných.

Ti kdo už zde nejsou, nám jistě mnohé dluží. Stejně tak i mnohé dlužíme my jim.

Kdo vyrovná naše i jejich dluhy? Čas? Spravedlivě neúprosná karma? Milosrdný Bůh anebo až naše děti, vnoučata a pravnoučata?

Listopadový hřbitov mluví majestátem tiché a smutné hrdosti Těch, kteří již unikají fyzickým dotekům.

Ale po cestě k sobě domů najednou víš, že nekráčíš tak nějak sám.

Zkrátka nejsme jenom to co shnije v hrobě.

Kéž věčnost zjeví se i tobě.

Je však o co stát? Kdoví - možná jak kdy.

Tvoje věčnost prý také kráčí ve tvých dětech a dětech jejich dětí. Je to však Tvoje věčnost?

Ani ne. Ale určitě je to Tvůj orchestr. Tak ať nám všem  krásně zní. 

Jsou však národy, kultury a cesty výcviku metod vnímání, které umožňují vnímat a respektovat

 jemné a subtilní v nás i bez toho, aby nejdříve muselo zemřít tělo.

Proč tedy ne i my? 

Např. tibetský budhismus:

Nejdůležitějším pojmem Tibetské knihy smrti je pojem bardo. Jedinečnost a síla učení o bardech je v tom, že ukazuje s naprostou přesností skutečný proces smrti a tím odhaluje skutečný proces života.

Učení o bardu tedy ukazuje, co je smrt. Nic menšího než tři fáze procesu postupného projevování mysli: od nejryzejšího stavu podstatné přirozenosti mysli, přes světlo a energii až po narůstající krystalizaci mentální formy.

Tři fáze procesu, které vidíme rozvíjet se v bardických stavech po smrti, lze vnímat i na jiných úrovních vědomí v životě. Podobný proces probíhá třeba ve spánku. Když usneme, smysly a hrubší úrovně vědomí se rozplývají a na krátký okamžik je odhalena absolutní přirozenost mysli, Základní zářnost. Pak následuje dimenze vědomí, srovnatelná s bardem dharmaty, která je jemná, že si ji ani neuvědomujeme. Kolik lidí se uvědomí, že spí? Většina z nás si uvědomuje teprve další stádium, kdy mysl znovu nabývá aktivity a my se ocitáme ve snovém světě podobném bardu vznikání.

Přesně týž proces lze rozpoznat v tom, jak fungují myšlenky a city, ve způsobu, jak vznikají. Základní zářnost je prvotní stav, který existuje před vznikem jakékoliv myšlenky nebo emoce. V nepodmíněném prostoru se pohne základní energie, spontánní záře rigpy, která začne vznikat jako základna, potenciál a potrava citu. Tato energie může na sebe brát podobu emocí a myšlenek, které nás pak nutí k činnosti a hromadění karmy. Sogjal Rinpočhe dodává, že jestliže se důkladně seznámíme s meditační praxí, můžeme vidět tento proces s neomylnou jasností

Viz:Sogjal Rinpočhe: Tibetská kniha o životě a smrti

Podobné:

Nad hroby našich blízkých - aneb Dušičky s úsměvem

Modlitba a píseň nad hrobem - Jiří 23 let

Tajemství krásy života

Chvála Moudrosti

Nad hrobem mých rodičů - táta - smrt v kruhu rodiny

Nad hrobem mých rodičů - máma - smrt v nemocnici

Já, Evina, život a realita

Spravedlnost čeká, až se jí někdo ujme. ...

Ježíši, smiluj se nad námi! To jako fakt?

Ústí nad Labem, 6.11.2012

Ing. Jan Rýznar