Komunismus, komuna, komunita a komunista. Aneb nebe a dudy.

28. listopadu 2012

Novopečený senátor Tomio Okamura svým nesmyslným prohlášením o komunismu - jako nejdemokratičtějším režimu - odhalil naprostý zmatek ve významu a chápání výše uvedených slov. Také rudnoucí radnice jsou výzvou k zamyšlení nad "ideá

kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu

Nejdemokratičtějším zřízením by zcela jistě byla KOMUNITA. Pokud máme toto slovo používat smysluplně, musíme je ohraničit na skupinu jednotlivců, kteří se naučili spolu upřímně komunikovat, jejichž vztahy jsou hlubší než jejich předstíraná vyrovnanost.

Ovšem - je tu zakopaný pes. Docela podstatný zakopaný . V komunitě se totiž rozhoduje cestou hledání a dosažení KONSENZU - tedy řešení, se kterým souhlasí všichni členové komunity.

V demokracii se řešení hledá tak dlouho, až s ním souhlasí aspoň 51% účastníků.

Při konsenzu se řešení hledá tak dlouho, až s ním souhlasí plných 100% účastníků, členů, občanů.

Konsenzu dosahujeme vědomou komunikací, která přesahuje racionální obsah běžné komunikace!

Demokratické hlasování je více méně čistě racionální záležitost.

Někdy se používá pravidlo “konsenzus minus 1”, při němž řešení, které má pouze jednoho oponenta, je při druhém projednávání přijato, pokud se oponentovi ani na druhém projednávání nepodaří přesvědčit nikoho dalšího, aby jeho stanovisko podpořil.

S členstvím v komunitě musí také všichni dobrovolně souhlasit a kdokoli ji má právo opustit.

Komunity, jejich zákonitosti, tvorbu a koneckonců i možnosti aplikace v politice popisuje pan Scott Peck v knize "V jiném rytmu."

Docela úspěšným pokusem o komunitu bylo táborské vojsko - ale spíše v raných fázích svého fungování. A teď dotaz: považujete za možné, aby táboritská komunita absorbovala římsko-katolíky a zůstala komunitou? Nelze ....

Komunitu jako formu státního zřízení si nedovedu představit - např. již jen kvůli možnosti opuštění komunity. Komunita má zkrátka svá pravidla, jejímž porušováním pak degraduje na KOMUNU.

KOMUNU můžeme také nazvat nepravou KOMUNITOU. Na komunitu si hraje, ale konsenzu není schopna ani omylem. A když, tak jen velice omezeného a krátkodobého.

Komuna pochopitelně může sehrát velice pozitivní roli - např. známá Pařížská komuna. Určitě se snažila posunout demokracii na vyšší úroveň. Označovat ji však za vrchol demokracie, anebo dokonce si ji plést s KOMUNITOU - jak to dělá pan Okamura - je očividný nesmysl.

Komunismus (z latinského communis = „společný“) je především politická ideologie, hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Jeho zastánci jsou komunisté, zpravidla sdružení do politické organizace - strany, často pojmenované jako komunistická.

Dále sami komunisté (stoupenci komunismu jako ideologie) tak označují cílový stav - uspořádání společnosti, jehož dosažení komunisté prosazují.

Již z této definice vidíme, že

KOMUNISMUS nemůže být označována za vrchol demokracie -

upírá člověku základní práva - např. omezuje jeho vlastnická práva.

Zejména právo vlastnit výrobní prostředky.

Tímto KOMUNISMUS potlačuje i blahobyt společnosti,

neboť je dokázáno, že společenské vlastnictví výrobních prostředků snižuje celospolečenskou produktivitu práce. Potom nemohou být ani dostatečné prostředky na zdravotnictví apod.

Po pádu železné opony se za deset let zvedl věkový průměr pobyvatel ČR o šest let. Důvod? Dostupnost "západní" zdravotní techniky.

Poslední iluze o smysluplnosti komunismu nás opustí, když se podíváme do marx-leninské teorie, co vše je potřeba udělat k nastolení komunismu.

"Utlačovaní" vedeni Komunistickou stranou vybijí a pacifikují "utlačovatele". Poté se začnou vynořovat různí oportunisté, klerikálové, sionisté atd. Vybít, na Sibiř a převychovat.

Do převýchovy zařadíme západní letce /všechny/ a důstojníky Svobodovy armády /některé/ ...

Teror vedoucí k "vědeckému" nastolení komunismu -

v rámci doktríny komunistických stran - je nekonečný a bezvýsledný.

Nemůže být jinak.

Nikdo se nemůže dopředu zříci svých práv ... základní zásada právního státu.

Kam se podějí v té Okamurově komunistické "demokracii", křesťané, jungiánští terapeuti, apod?

Jsme u posledního pojmu - KOMUNISTA. Člen komunistické strany, ten který prosazuje komunismus jako svůj cíl. Komunistické strany musely při svém vzniku naplnit 21. podmínek kominterny. To už samo o sobě deklasuje jakoukoli komunisty nastolenou "demokracii".

Háček je v tom, že komunisté vůbec o demokracii NEUSILUJÍ. Jejich politici se velice často "slabosti demokracie" vysmívají. Komunisté usilují o co nejširší aplikaci demokratického centralismu. Jeho zásadním rysem je, že se menšina vždy podřídí většině.

Jaký je rozdíl mezi oněmi 49% v demokracii a pod vládou komunistů?

V demokracii má k dispozici ona 49% "menšina" občanskou společnost. Fungující občanská společnost je schopna jejich zájmy velice účinně hájit. Proč?

Prostě proto, že oněch 51% jim do toho vůbec nazasahuje. Pod vládou komunistů se jakýmkoli snahám o náznak fungování občanské společnosti říkalo soutěž o zlatou mříž.

Zkrátka a dobře za socialismu - což je podle komunistů nutný předstupeň komunismu - existují jen strany a organizace sdružené v tzv. Národní frontě. Jelikož Komunistická strana je hegemonem Národní fronty, není co řešit.

Např. pokus založit úplně obyčejnou kapelu byl v té době námětem na samostatnou knihu. Jakékoli "veřejné" vystoupení kapely bylo podmíněno absolvováním tzv. přehrávek. Jejich součástí byl seznam všeho, co kapela má povoleno veřejně hrát. U vlastních písní pochopitelně i kontrola textů.

Pan Okamura žil více v Japonsku, než v komunistickém česku. Je však docela smutné, že ve svých nesmyslech není osamocen.

Okamurovo naivistické plácání navozuje otázku, jaké další nesmysly a zmatenosti je ochoten tento mimoň - senátor podporovat a propagovat.

Svým způsobem vyvstává i otázka volby "nezávislé osobnosti" na významná místa ve státní správě. Nikdo nemůže tušit, co kdy udělá a co kdy podpoří.

Možná ani nejme schopni zjistit, kdo jej podporuje a s kým spolupracuje. Má smysl - naprosto obecně - někomu takovému dát hlas?

Pro mě je to značné vystřízlivění. Politická strana má své negativa - ale její chování celkem mohu odhadnout.

Okamuru jsem naprosto neodhadl a těžce přecenil. Snad jsem se poučil nejen já.

Pro pobavení krátká lidová tvořivost - vztah českého lidu k soudruhům za minulého režimu: