Pontifikát Benedikta XVI. - trvalý útěk před zodpovědností.

13. února 2013

Rezignaci Benedikta XVI. hodnotím jako jeho první odpovědný čin. Od r.2005 kdy byl zvolen papežem je totiž trvale na útěku před zodpovědností.

Benedikt XVI.

Benedikt XVI. naprosto nevěří ani sobě ani papežskému úřadu jako takovému. Proto se od samého počátku snaží posilovat zdání autority papežství. Dělá to velice pochybným způsobem - svatořečením svých nedávných předchůdců.

Beneditova papežská neuróza začala nevídaně překotným blahořečením Jana Pavla II. Standart na takovouto akci býval minimálně 50 let po smrti dotyčného. Papežství se však hroutí jako domeček z karet a tak je jakákoli iluze obnovy jeho autority dobrá.

Popularita Jana Pavla II. měla své reálné kořeny. Délka jeho pontifikátu však opravňuje ke konstatování, že i Jan Pavel II naprosto selhal. Vyvolával iluzi změny, kterou však nekodifikoval do žádných podstatných dokumentů.

Benedikt XVI. tak mohl poplivat jakoukoli jeho snahu o řešení aktuálních otázek etiky a teologie. Benedikt XVI. rozjel svatořečení ultrakonzervativců - Pavla VI. a Pia XII.

Kdo se opováží napadat nauku svatých papežů?

Etické selhání Pavla VI. se plně projevilo v encyklice Humane Vitae. Tato encyklika potvrdila, že katolíci naprosto nechápou spirituální význam sexuality. Na nejvyšší úrovni potvrdila učení, že jedno jediné použití kondomu katolickými sezdanými manžely je navěky uvrhne po smrti do pekla.

Všechny průšvihy encykliky Humane Vitae vyplývají z praxe celibátu. Nelze to vidět jinak.

Jan Pavel II. na tento vysoce problematický bod učení vsadil a udělal z něj hlavní moto svého pontifikátu.

Benedikt XVI. v r.2011 sice absolutní hříšnost kondomu ukončil, ale oba hlavní pachatele Pavla VI. i Jana Pavla II. rve na výšiny svatořečení. Klasická křesťanská schizofrenie neúnavně přikrývaná sentimentem do neviditelna.

V r. 2009 rozjel Benedikt XVI. snahu o svatořečení Pia XII, který byl papežem v letech 1939 - 1958. Pius XII. ve své připosranosti neměl odvahu přiznat chybu svého předchůdce Pa XI., který Hitlerovi posvětil ve vší tichosti Mnichov a "daroval" Polsko a ČSR jako úlitbu za slibovanou porážku sovětského komunismu.

Italští biskupové dokonce italský vpád do Habeše prohlásili za svátou válku - s tichým souhlasem papeže. Např. kardinál A. I. Schuster (blahořečen Janem Pavlem II. v r.1996), nadšený příznivec habešské okupace, dne 25. října 1935 prohlásil: „Italská vlajka nese v této chvíli do Habeše i Kristův kříž, aby byla otevřena cesta k osvobození otroků a otevřeny brány naši misionářské propagandě.“

Faktická Hitlerova brutalita si sice vynutila ústup i od tiché podpory, ale německá katolická církev katolíka Hitlera podporovala téměř až do hořkého konce.

Pius XII. v r.1945 umožnil prchnout přez Vatikán do Argentiny špičkám chorvatsko-katolické ustašovské chunty. Její počátky byly organizovány Vatikánem a na jejích nožích skončilo minimálně 600 tisíc chorvatských pravoslavných. Některé prameny udávají i násobky tohoto čísla. Těchto vražd se přímo účastnili stovky katolických kněží a řeholníků!

Tolik etika Pia XII., pojďme do teologie. Benedikt XVI. snahou o svatořečení Pia XII. žene katolíky do šílené konfrontace.

Pobíjení pravoslavných - nejen ustašovci, ale i Hitlerem - měl totiž Pius XII. dokonce "teologicky zdůvodněno". Jeho velice důrazně vyžadované učení, že - mystické tělo kristovo je identické s římskokatolickou církví - je dostatečně šílené a nepotřebuje komentáře. K zamyšlení může posloužit fakt, že poprve formuloval toto učení v encyklice o Mystickém těle Kristově několik měsíců po pádu Stalingradu.

Zdání a iluze o katolické ekumeně, které vyvolával Jan Pavel II., jsou v přímém protikladu s učením Pia XII. o mystickém těle Kristově.

Benedikt XVI. se projevuje minimálně jako muž mdlého rozumu, jestliže je ochoten

hrnout ke svatořečení Jana Pavla II. a zároveň Pia XII.

Kdoví. Možná jsem jen mdlého rozumu já. Vždyť on ten velebený Jan Pavel II. v roce 1998 blahoslavil chorvatského kardinála Stepinace. Jednoho ze základních spoluviníků genocidy pravoslavných chorvatskými katolíky. Ani zásadní protesty pravoslavných nezastavili lidového oblíbence Jana Pavla II. v tomto blahoslavení muže velice pochybné minulosti.

Zpráva z pravoslavného tisku:
Arcibiskup záhřebský Stepinac, ochránce a duchovní otec chorvatských klerofašistů (v době II. světové války), byl v roce 1998 papežem "mírotvůrcem" Janem Pavlem II. připočten ke sboru blahoslavených římskokatolické církve. Nestalo se tak snad za to, že s jeho požehnáním bylo zavražděno více než 700.000 pravoslavných Srbů? V současném Chorvatsku uvítali tento sakrální akt Vatikánu s nadšením a přijali jej jako nové papežské požehnání ke genocidě pravoslaných.

Nejlepší by asi bylo papeže svatořečit všechny. Alespoň budeme vědět na čem jsme.

Kralovat jim tam může jezuitský kardinál Roberto Bellarmini. Šéf inkvizičního tribunálu, který vydal k upálení v r. 1600 astronma Giordana Bruna. Svatořečení tohoto katolického kriplíka proběhlo - světe div se - v roce 1930.

Legrační - anebo děsivá - je skutečnost, že svatořečení spadá pod "papežskou neomylnost"!

Pradávné proroctví přiřadilo Benediktu XVI. přívlastek sláva oliv. Benedikt XVI. si papežské slávy užil. Svým nástupcům však předává potápějící se církevní učení, které jede plnou parou na pobřežní skály.

O 110 let trvající katolické neschopnosti tváří tvář psychologii jako vědě se zde ani nebudu rozepisovat. Katolíci dodnes stojí proti Jungovi, Grofovi, traumaterapii. Konstatování, že Grofův termín "psychospirituální krize" je ekvivalentem pro průchod temnou nocí Jana od Kříže vatikánskou hierarchii naprosto irituje.

Bodejť by ne. Katolíci dodnes neuznali ani jednoduchou logiku konstatování, že psyché je zcela nutně podmnožinou duše. A tedy že účinná psychoterapie nutně léčí duši.

Římskokatolická církev i po Benediktu XVI. stojí proti těm,

kteří duše léčí prokazatelně a ve stále větším množství.

Co na to řekne archanděl Michael při volbě nového papeže?!

Katolíci trvají na kulišárně o papežské neomylnosti. Papež je neomylný, pokud předepsaným způsobem rozhoduje o věcech víry a mravů. To je hezké :-). Neboť všechny ostatní papežské dokumenty - které nespadají pod neomylnost - jsou kryty autoritou Magisteria učitelského úřadu církve. Autorita tohoto úřadu nesmí být jakkoli snižována ani zpochybňována. Dokonce ani formulací hypotéz, jejichž ověření by hypoteticky mohli vést ke snížení autority tohoto úřadu.

Katolíkům bych vzkázal jediné - kdo si chce hrát na neomylného, tak musí rozhodovat vždy, když je toho zapotřebí - jinak lže sám sobě i ostatním. Benediktu XVI. bych ty slavné olivy vyměnil za obílené hroby.

Podobné téma: