iDNES.cz

Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Křesťanství jako přímý zdroj holocaustu.

23. června 2013

V současnosti se zajímám o zdroje a dobu nástupu fašismu, tj. třicátá léta. V souvislosti s toto dobou jsou stále ještě mnohá tabu. Jedním z nich je křesťanství a jeho aktivní podpora fašismu. Dnešní křesťané tvrdí,

Tabulka pro rozhodnutí o árijském původu.

Jen tak na úvod - podle oficiálních statistik bylo ve třicátých letech v Německu 67% protestantů a 33% katolíků. Tzn. samí křesťané.

Německé protestantské círve ve své většině Hitlera naprosto oficiálně podporovali. Ostatně Lutherovo učení k tomu přímo vede. Vztahu německých protestantů ke katolíkovi Hitlerovi /Hitler po celá 30. léta o sobě tvrdil, že je katolík/ věnuji samostatný článek. Nyní snad alespoň jediný citát.

Český evangelický myslitel Emanuel Rádl poznamenává v knize "O německé revoluci" (1933, s. 95):

"Jménem Lutherovým kázali Němci válku proti celému světu.

Od té doby němečtí luteráni protestují zatvrzele proti všemu, co jest v lidstvu ušlechtilého, humánního vzdělaného, dnes ve jménu Lutherově prohlašují absolutismus Hitlerův, učí že jedině masa, dokonce jedině rasa přírodou daná platí a jednotlivcovo svědomí že jest vzpourou proti Pánu Bohu. ... němečtí pastoři, kteří z Luthera dělají baštu nového, materialistického papežství?" konec citátu

Jaká byla v té době oficiální katolická nauka a vztah k židům? Pochopitelně že rozporuplná.

V r.1928 podalo katolické hnutí, které si říkalo "Přátelé Izraele" a k němuž patřilo 18 kardinálů, 200 biskupů a arcibiskupů a cca 2000 kněží, Vatikánu petici. Žádalo, aby se z textu latinské velkopáteční mše vypustily formule "proradní židé" a "proradnost židů".

Přátelé Izraele argumentovali, že tyto formule svádí k nenávisti a antisemitismu.

Dobře míněný návrh se dostal na stůl Svatého oficia /nyní kongregace pro nauku a víru/, kde způsobil naprosté pobouření.

"Zcela nepřijatelné a beze smyslu!" vztekal kardinál tajemník Svatého oficia Merry Del Val. "Toto jsou prastaré modlitby a rituály v liturgii církve, slavené po staletí!" Podle jeho názoru:

Jednotlivé židy, kteří konvertovali ke křesťanství, by nemusela stihnout žádná klatba.

Klatba platí spíše židovskému národu jako celku, neboť je odpovědný za prolití krve

svatého a svatých. Za tuto zrádnou vzpouru si židé zasluhují opovržení.

Tajemník Svatého oficia v r. 1928 dále pokračoval: "Dnes, po válce /I. světové/ se pokoušejí židé více než kdy jindy zřídit opět království Izraele proti Kristu a jeho církvi. Mohli by se vetřít do moderní společnosti. Získat důvěru křesťanů, aby potají uzavřeli se Svobodnými zednáři alianci a dále provozovalio lichvu."

Merry Del Val dále trval na tom, že církev není v žádném případě antisemitská. Ale,

Svaté oficium v r.1928 pokládalo nekonvertované židy - na rozdíl od křesťanů -

za lidi jiného druhu.

Proto se jim naprosto nemělo dovolit, aby se příliš přiblížili ke katolíkům!!!

Svaté oficium přijalo výše uvedené bez jakéhokoli rozporu!!! Poté papež Pius XI. katolické hnutí Přátel Izraele rozpustil. údaje z knihy Vatikán a Hitler, str.32,33

Tento požadavek Svatého oficia Hitler velice doslovně katolíkům splnil ihned po volebním vítězství v r. 1933.

Židé byli vyhnáni ze státní správy, úřadů a přišly první restrikce s jasným cílem -oddělit židy od křesťanů!

Holocaust nejsou jen plynové komory. První veřejnou akcí NSDAP proti Židům po převzetí moci v Německu byl bojkot z 1. dubna 1933 namířený proti židovským obchodům, bankám, lékařům a advokátům. Zákonem na obnovení úřednictva z povolání jako stavu ze 7. dubna 1933 byla provedena „rasová očista“ státního aparátu. Současně začala být připravována komplexně pojatá zákonná úprava této problematiky – tou se staly tzv. norimberské zákony přijaté 15. září 1935 v Norimberku.

Zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Lze k nim ovšem obsahově přiřadit i jiné zákonné úpravy obsahující nástroje k persekuci tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva“, např. zákon o vlajce a státním znaku a později vydaný zákon o zdravém manželství. K realizaci ustanovení zákonů byla postupně vydávána prováděcí nařízení, první z nich 14. listopadu 1935, které stanovovalo, kdo má být pro potřebu daných zákonů považován za Žida nebo židovského míšence.

Zákon o říšském občanství

§ 2 stanovil, že „říšským občanem je jen státní příslušník německé krve nebo krve podobného charakteru“. Říšské občanství se získávalo udělením dekretu o říšském občanství.

V zákoně o ochraně krve bylo mimo jiné stanoveno:

§ 1: Sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé krve nebo krve podobného charakteru jsou zakázány. Uzavřená manželství jsou neplatná, i když byla uzavřena v zahraničí.

§ 2: Mimomanželský styk mezi Židy a státními příslušníky německé krve nebo krve podobného charakteru je zakázán.

§ 3: Židé nesmějí zaměstnávat ve své domácnosti ženské státní příslušnice německé krve nebo krve podobného charakteru mladší 45 let.

§ 4: Židům je zakázáno vyvěšovat říšskou státní vlajku či užívat jejích barev.

V následujících paragrafech pak byly uvedeny přísné tresty pro ty, kteří by překročili ustanovení nových zákonů; hrozilo jim vězení či dokonce káznice.

Tolik krátké opakování. Podívejme se dále na postoje římsko-katolické církve. Reagovala naprosto zbaběle a liknavě.

Co se týče židů, nebyli němečtí biskupové zaskočeni ani tak

genocidou židů jako takovou.

Nemohli však ¨naprosto pochopit, že Hitler nerespektuje konverzi ke křesťanství" !

Svaté oficium se v té době nebouřilo proti Hitlerově antisemitismu, ale zejména proti stále zřetelnější snaze vytvořit ze své nauky nové náboženství. Postoj Vatikánu se dal shrnout do věty:

Nároky totality na absolutní moc nejsou odůvodněné, protože světské mocnosti

jsou v duchovních věcech nekompetentní.

V této souvislosti můžeme vzkázat všem protoestantům, aby se šli hodně dlouho stydět, a to absolutně. Neboť

Luther a učení o státu: Evangeličtí církevní představitelé omlouvali svůj oportunismus vůči totalitním režimům (nacistickému, ale i později komunistickému) zjednodušeným výkladem Lutherova učení o dvou říších v tom smyslu, že

každá vláda (i zločinná) je od Boha a církev je povinována ji podporovat.

Zpátky ke katolíkům. Profesor David Kertzer charakterizoval Vatikánskou politiku ve 30. letech takto:

Antisemitismus nacistů nebyl pro církev ve třicátých letech žádný problém -

protože tuto představu církev do značné míry sdílela také.

Pokud církevní vůdcové nacisty pranýřovali, ukazovali tak jen lidem,

že se nemusejí připojit k nacistům, aby byli protižidovští.

Jako tečku prvního článku této série uvedu větu z dopisu Berlínského arcibiskupa Orseniga vatikánskému státnímu tajemníkovi Pacelimu v předvečer schválení norimberských zákonů, které židům odňaly německé státní občanství, zakázaly jejich sňatky a sexuální vztahy mezi sebou i s nežidovskými osobami. Dopis je datován 14.9.1935:

Bylo by těžké najít jednoho jediného nežidovského Němce,

který by se odvážil s těmito opatřeními nesouhlasit.

Jaký si z výše uvedeného odnesete postoj, nechávám na vás. Já se snažím uvádět jen málo známá fakta. Musím konstatovat, že ani pro mě samého se nejedná o věci, které by mi byly příjemné anebo mi dělaly radost. Ale stále platí - historia magistra vitae.

Polsko: Zabij žida, pomoz vlasti.

Ilustrace z knihy Jan T. Gross: Strach. Jota, Brno: 2008

P.S. Dodatečně si neodpustím jednu poznánku - jak v této souvislosti vyznívá křesťanské dogma o primátu teologie nad vědou?

P.S2: První oficiální prohlášení o tom, že židé nenesou vinu za ukřižování Ježíše Krista vydala ř-k církev s 2000 letým zpožděním. Až na II. Vatikánském koncilu v r. 1965 v dokumentu s názvem Nostra Aetate.

Podobné téma:

Čeká nás střet kultur s islámem? Pak budou židé mezi námi chybět