Naivita komunisty Dubčeka je základem dnešního politického marasmu.

26. srpna 2013

Bohužel ani po 24 letech svobody není k dispozici reálné hodnocení dopadu Pražského jara na naši politickou současnost.

Morální ocenění ano, vliv na politiku po r.1989 nikoli.

Úplně na úvod bych rád napsal, že z morálního hlediska mohu mít k protagonistům Pražského jara r.1968 úctu.

Zároveň však musím konstatovat že bylo hrubou chybou ponechat po r.1989

protagonistům Pražského jara jakékoli politické funkce.

Stejně tak měli být okamžitě vyřazováni z politiky po r.1989 všichni

hledači české třetí cesty.

Pokusy o nějakou "Dubčekovu" třetí cestu ze začátku 90. let vytvořily dnešní korupční atmosféru a znemožnily rozvoj standartního demokratického prostředí.

Protagonisté Pražského jara byli přesvědčenými komunisty a komunistickou nauku chtěli jen trošičku odvýchodnit. O nic víc nešlo a nikdy jít také nemohlo.

Při vší úctě k jejich snaze ani tohle nikdy nemohlo dopadnout dobře. RVHP a Varšavská smlouva byly tvrdě centristické organizace do kterých jsme naprosto nesvobodně patřili na základě dohod vítězných mocností po II. světové válce.

Železná opona padla a v r.1990 se vše změnilo. Bohužel ani tehdy nikdo z našich čelních politiků neměl základy elementární soudnosti. Namísto toho, aby se konstatovalo, že budujeme klasickou západní demokracii - a tedy i kapitalismus - se opět naše politická scéna zaklínala chimérou nějaké české třetí cesty.

Namísto toho, aby se v r.1990 anuloval veškerý právní řád a převzalo jako celek právo např. německé či rakouské, tak se začalo pokusničit.

Namísto toho, abychom převzatý, vyzkoušený a fungující demokratický právní systém postupně dolaďovali na naše podmínky, tak dodnes přelaďujeme bývalý komunistický právní řád. Podle toho to také vypadá.

Již za komunistů se přece říkávalo, že jsme si všichni rovni. Ale někteří však podstatně víc, než ti ostatní. Dříve se tím mysleli soudruzi a jejich rodinní příslušníci, dnes to jsou kmotrové v pozadí. Jak podobné ...

V r. 1968 se český národ o něco pokusil. Bohudíky za to. Poučení z tohoto pokusu demokratické strany nevyvodili ani do dnešních dní a natož v r.1990.

Možný úspěch Pražského jara byl od samého začátku naprostou iluzí. Celý rok 1968 byl jen sprintem po slepé koleji. Prostě proto, že sovětský zásah - jakýkoli - musel přijít zcela zákonitě.

Soudruhy z tehdejšího ÚV KSČ to prý překvapilo. A co Maďarsko v r.1956 soudruzi?

Naprostou marnost pokusů o jakoukoli třetí cestu rozumní lidé - podle mého názoru - museli pochopit nejpozději v r. 1969.

Pokud by se tak stalo, byli bychom jako národ i stát nyní nesrovnatelně dále.

Pokus o třetí cestu v r.1968 měl svůj smysl.

Snahy o třetí cestu v 90. letech skončily katastrofou i pro náš dnešek.

v 90. letech mělo být každému demokratickému politikovi jasné, že třetí cesta je nepravdivou iluzí. Jakýkoli pokus o její realizaci v 90. letech je tedy možno kvalifikovat jako nemorální - když už se tímto slovem na blogu idnes v této souvislosti operuje.

Podobné téma:

Mašata: Polemika: Mravnost a politika jsou dva odlišné světy!

Stejskal: Polemika: Mašatův cynismus vs vyšší mravní princip

Za touhu po svobodě zaplatilo Maďarsko krví