Katolíci: bez perspektivy. Jsou to křesťané, anebo jen hříchovci?

17. září 2013

U svých katolických známých jsem se stal svědkem zajímavé situace. Řeč se stočila na jejich vzdálenějšího synovce. Následoval obrovský výbuch rozhořčení - dotyčný se totiž stal pastorem apoštolské církve v jejich městě. Základní racionální výtkou bylo, že ta církev je úplně nanic - nemají totiž zpověď. Prý je to proto, že nejsou schopni ani ochotni přiznat si své hříchy.

Viděno mýma očima je toto pohrdání apoštolskou církví docela absurdní. Tato církev totiž s velikou účinností praktikuje úspěšnou modlitbu za - nejen - fyzické uzdravení.

Tehdy poprvé mě napadlo podivné slovo:

H Ř Í CH O V C I

Ano, katolíci nejsou nic víc než hříchovci. Tím začínají i končí. Strachem z hříchu.

Ale ono je to ještě horší, oni jsou totiž katolíci také

P Ý CH O V C I

Ptáte se proč? Oni jsou totiž také náležitě pyšní. Neboť katolíci pochopitelně také mají hříchy, ale jejich hříchy už jsou minulostí. ... neboť byli před pár týdny u zpovědi. Dnes už ani neříkají zpověď, oni totiž chodí ke svátosti smíření.

Hřích je podle nich prý urážkou Boha. Katolický urážlivý Bůh "hodnému" katolíkovi ve zpovědi všééééchny tyto urážky odpustí.

Existence církví, které nemají "platnou" zpověď, je tak podle nich trvalou urážkou Boha.

Pochopitelně že Boha katolického, jakého jiného.

Takovýto zpověďový katolík má za to, že může klidně zemřít. Na rozdíl od všech ostatních, pochopitelně. Hříchovec má představu, že po smrti klidně předstoupí před Jeho Tvář a řekne:

Pane, nemám hříchy, všechny už jsi mi odpustil ve svátosti smíření.

V mládí jsem chodil ministrovat. Mimo jiné i na pohřby. Musím po pravdě říci, že na pohřby jsem chodil ministrovat velice nerad. V kostele to bylo dobré, ale v pohřebním průvodu a na hřbitově jsem se za to docela styděl ... a také mi to stydění přišlo tak nějak unfér - z mé strany - vůči těm zemřelým.

Ministrování na pohřbech však mělo i své velice pozitivní stránky - zkušenost síly toho, co se tam zpívalo. Prastaré židovské texty. Například:

Hospodine, když bys hříchy sčítal, Pane kdož by obstál?

U Hospodina je slitování a hojné milosrdenství.

Hospodin takovému hrdému hříchovci opáčí otázkou:

Tak všechny hříchy už jsem ti odpustil na zemi, to je pěkné.

Co mi tedy můžeš teď nabídnout?

A v ten okamžik nejspíše nastane veliké ticho .... přímo ticho hrobové.

P.S. Jako tichou poznámku na konec jen umístím to, co mi řílávala moje zemřelá tchyně. Naprosto obyčejná žena od krav. Jako mladá byla členkou československé církve husitské:

"Honzo! Za první republiky se říkávalo že nejhorší lidé kolem nás jsou katolíci. Provedou ti jakoukoli lumpárnu a podraz. Běží k té své zpovědi a mají za to, že je to tím vyřízeno. Tak ti to budou zítra opakovat znovu a znovu. Stále dokola."

Výše uvedená zkušenost ji dokonce vedla k tomu, že nedoporučovala mé tehdy budoucí ženě, aby si mě vůbec vzala.

Podobné téma: