17. listopad je pro mě významné výročí. Jsem velice vděčný za svobodu pro naši zemi. Díky svým rodičům i příbuzným jsem po svobodě toužil již od svého početí. Doslova od svého početí.
Nejvýraznější změnou - od té doby - prošel můj postoj k církvím a vztah duchovnu. Duchovno pro mě bylo důležité vždy - a při tom zůstalo.
Před 25 lety jsem byl aktivním katolíkem, nyní vidím církev jako vyloženě zločinnou organizaci, která si všemi představitelnými i nepředstavitelnými prostředky snaží udržet monopol.
Ježíše a křesťanské církve vidím jako obrovský zdroj chaosu a zmatku, ve kterém je vyloženě škoda času se přehrabovat.
Hledám a nacházím to, co mě přesahuje a spojuje - se sebou samým, s druhými lidmi, s mojí minulostí i s mojí budoucností.
Děkuji za svobodu - díky ní se mohu libovolně potkávat se svými učiteli z mnoha směrů. Děkuji za svobodu, která znamená nepřebernou paletu volby.
Děkuji také za to, že se postupně v této přepestré paletě možností pro všechny oblasti života postupně orientuji a nalézám.
Lamentace nad naší dobou nejsou ničím jiným než potvrzením, že dotyčný není schopen se v této nepřeberné a nevyčerpatelné paletě možností orientovat .... a tak touží po někom, kdo bude za něj a za jeho děti tyto denodení životní volby řešit.
Děkuji nechci. Já si všechna denodenní dilemata řeším sám. Ještě se v tom možná občas plácám - ale stále stoupám. Snad až ke hvězdám.
Díky za to.
Podobné téma:
Pan Václav Havel - vzpomínka, úcta i kritické zamyšlení
Etika obrany státu - pacifisté a pravdoláskaři jako vyžírkové
Ústí nad Labem, 16.11.2014
Jan Rýznar
