Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Květen 1945 u dědy na gruntu: Strachu bylo dost, teď je čas pro radost ....

15. 06. 2015 1:00:31
O našich předcích víme jen málo a o reálných dějinách ještě méně. Můj děda od mámy byl sedlák v Krumpachu v Zábřehu na Moravě. Jeho životní krédo znělo: "Boj je život vyvolených a smrt je jejich vítězstvím."

Jmenoval se František Hajtmar, ročník 1905. Byl to vášnivý temperamentní cholerik. Vlastenec, zakládající člen Sokola, ctitel prezidenta Masaryka. Jeden z nejvýznačnějších politiků agrární strany na šumpersku v předválečných letech.

V perexu je jeho fotka během základní vojenské služby - spojovací četa horského praporu v Bardějově.

K dědově politické angažovanosti se pojí docela zajímavá příhoda, kterou mi s hrdostí vyprávěl.

V hospodě někdo odcházel dřív a vzal si z věšáku omylem dědův černý kabát. Zajel rukou do kapes a vytáhl růženec. Začal s ním mávat ve vzduchu a pochechtávat se: "Podívejte co jsem našel komusi v kapse kabátu. Čípak to je?" Děda na něj zavolal: "Dej to zpátky, stejně s tím neumíš!" Následovala salva smíchu .... a děda dodal: "Jeníčku, věříš tomu, že pak lidi za mnou šli jako diví?"

Za mobilizace v r.1938 rukoval do řopíku pod Králickým sněžníkem. Cestou na pozice přes les jim utekl vojín německé národnosti i s kulometem. Po tomto incidentu ostatním "Němcům" odebrali zbraně.

Vzhledem ke své politické angažovanosti a popularitě mezi lidmi byl po celou dobu války jako první na seznamu desíti "rukojmí", které byli Němci připraveni zastřelit, kdyby v okolí Zábřehu k něčemu došlo.

Lidé se přes válku skládali na rodiny zatčených, aby jim umožnili přežít. Bohužel se našel pečlivka, který vedl seznamy dárců a ty se nakonec dostali k Němcům. Souseda Kolčavu zatkli a děda se tenkrát chystal utéci do lesů - ale nějak to dobře dopadlo.

V jeho lese byl partyzánský bunkr, o kterém pochopitelně věděl, ale s těmito partyzány nic společného neměl.

Krumpachem procházel průvod sovětských zajatců a dědova matka, Klára Hajtmarová /rozená Janíčková/ se jim snažila podstrčit nějaké jídlo. Všiml si jí ozbrojený doprovod a začal ji na zemi mlátit pažbou pušky. Toho si všiml další soused, německý rolník Arlingr Rudolf. Vyběhl ven, běsnící Němce zarazil a prababičku tak zachránil.

Na samém konci války k tomuto Němci na statek vtrhli partyzáni na poslední chvíli a začali mu tam rabovat. Můj děda vzal pistoli a ze statku p. Arlingra tyto takypartyzány vyhnal s tím, že se jedná o slušného člověka, který nikomu po celou válku neškodil.

Tak si ale nejspíše založil na problém.

Ihned po osvobození mu "Rusáci" přijeli do statku na dvůr. Začali chlastat a bylo zle.....Na stůl postavili granát a nechali se obsluhovat.......první dny po válce byla rodina ve sklepě a po návštěvě Rusů prchly děti k sousedům. Děda měl za to, že jej někdo udal, že se zastával Němců.

Jako příslušník odboje byl v České národní radě až do komunistických čistek.

Děda říkával, že: "První dny po válce byly nejhorší dny mého života"

Nejhorší dny proto, že druhá vlna rudé armády ve velkém znásilňovala Němky ze Zábřehu a děti se na to musely dívat.Jejich křik byl slyšet fakticky po celém městě. Do německých čtvrtí si takto Rusáci chodili užít po několik měsíců a nikdo to nebyl schopen zastavit.

Další problém nastal realizací košického vládního programu. Jako čelnímu představiteli agrární strany se mu snažili sebrat české občanství a poslat do odsunu. Tento problém se vyřešil až v r. 1946. Děda byl Čech a vlastenec jako hrom. Jeho rodiče z obou stran i rodina jeho manželky také. Přesto mu velice reálně hrozilo odebrání občanství.

To ostatní je už zase jiný příběh. Ale jednu perličku nakonec.

Na začátku 90. let strýc zboural velikou kůlnu na stroje i s menší kůlnou na dřevo. Po několika dalších letech se tam propadla zem. Strýc až po padesáti letech objevil vykopaný bunkr pro celou rodinu. Tak zamaskovaný, že se na něj nikdy nepřišlo, přestože se tam denně chodilo.

Strýc jen kroutil hlavou, že mu naprosto není jasné, jak táta mohl ten bunkr vykopat, aniž by o tom kdokoli z rodiny věděl.

Strachu bylo dost, a teď je čas pro radost.

Obávám se, že hlavní dědovou radostí bylo, že on se správně zachovával. Cena, kterou za to platil, byla však hodně vysoká.

Děkuji .... Tvůj vnuk Jeník.

Ústí nad Labem, 15.6.2015

Jan Rýznar

Podobné téma:

Choditi do kostela budeš! .... Óda na tetu.

Je možné v ČR beztrestně znevažovat komunistické zločiny?

Seberme Sudety politikům - Pravda nejen vítězí. Ona také uzdravuje.

Nad hrobem mých rodičů - táta - smrt v kruhu rodiny

Nad hrobem mých rodičů - máma - smrt v nemocnici

Já a můj bratr - psychopat v rodině?

Bezpečnostní politika "státu" Israel - inspirace nejen pro Evropu.

Pravdivost v našich osobních a příbuzenských vztazích.

Jsem inteligentní - vím, že mezi VS a NATO je zásadní rozdíl.Co vy?

Vděčnost Ruské federaci za osvobození v r.1945 - ano či ne?

Etika obrany státu - pacifisté a pravdoláskaři jako vyžírkové.

Zločiny fašismu a komunismu v aforizmech a souvislostech.

Únor 1948 byl mimo jakoukoli diskuzi násilným ozbrojeným převratem.

Promluv k nám ... O atentátu na říšského protektora

Na kalendáři máme duben 1945. Už i Petr Nečas se dává k partyzánům.

Armáda české republiky - proč, nač a zač?

Strategická koncepce české armády - územní obrana i účast v misích

Modlitba a píseň nad hrobem - Jiří 23 let

Láska, havlokreténi u moci a přiměřená obrana kolegy Matějky

Operace Anthropoid - revival u Nehvizd - jak vnímáme své dějiny

Spravedlnost čeká, až se jí někdo ujme. ...

Pravda, pokora a korupce. Nečasi ty v tom také jedeš!

Chvála Moudrosti

Autor: Jan Rýznar | pondělí 15.6.2015 1:00 | karma článku: 15.19 | přečteno: 630x

Další články blogera

Jan Rýznar

Kdo já to jen vlastně jsem?

Trvalý dotyk s jinou realitou - my jí říkáme třeba Matrix. Jsou však kultury, které ji nazývali Tao. Podstatou všeho je Tao, ale už když tato tři písmena vyslovíš, tak už nejsou Tao. Prostě Matrix.

18.3.2017 v 8:10 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 201 | Diskuse

Jan Rýznar

Jiří Grygar trucuje a odmítá státní vyznamenání. Že by zdravá sebekritika?

Vynikající popularizátor astronomie a zneuznaný hegemon katolicko - křesťanské demagogie vůči humanitním vědám, katolický astrofyzik Jiří Grygar odmítl svoji nominaci na státní vyznamenání. Co je v pozadí?

3.6.2016 v 12:34 | Karma článku: 31.49 | Přečteno: 2200 | Diskuse

Jan Rýznar

Proč křesťanské církve zarytě popírají vědomí, nevědomí i šestý smysl?

Cca 20 let si uvědomuji největší trapnost celého křesťanského světa v 21. století. Tou je deklarovaná a vynucovaná představa oddělenosti a snad i izolovanosti "duší" žijících lidí mezi sebou a od sebe.

26.2.2016 v 2:48 | Karma článku: 13.21 | Přečteno: 930 | Diskuse

Jan Rýznar

Vánoční zamyšlení - idea a ideologie.

Život má spoustu paradoxů. Ty však jako celek dávají smysl. O vánocích narážíme na jiný paradox. Již jej nejspíše ani nevnímáme. Můžeme právě teď položit otázku, zda on - a celek do kterého patří - vůbec dává nějaký smysl.

25.12.2015 v 8:33 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 350 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Monika Lorenzová

Blog o Forexu

Raději bych tuto informaci vynechala, ale přišla jsem o práci. A zároveň jsem byla na dovolené. Zhluboka jsem dýchala a snažila jsem se se cítit dobře. Musím říct, že díky tomu jsem si dovolenou místy i pěkně užila.

19.9.2017 v 11:06 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 342 | Diskuse

Dana Adámková

Není vnučka jako vnučka

Tak, zase jednou musím mezi lidi do vsi. Obchod, pošta, lékárna. Tam se člověk dozví věcí a nových událostí, co kolikrát ani nepotřebuje vědět.

19.9.2017 v 10:58 | Karma článku: 13.85 | Přečteno: 311 | Diskuse

David Vlk

Jak zkazit vlastním dětem život.

Už vidím za pár let to svatební oznámení: "Stehno a Rosamunda si Vám dovolují oznámit, že od příští neděle budou užívat společné příjmení.............."

19.9.2017 v 9:43 | Karma článku: 28.26 | Přečteno: 1153 | Diskuse

Helena Vlachová

Čeho se v životě bojím

Je zajímavé, když jsem se na Kubě stala svědkem toho, jak vypadá ničivý hurikán, nepociťovala jsem příliš strach

19.9.2017 v 6:14 | Karma článku: 12.51 | Přečteno: 322 | Diskuse

Jana Slaninová

Peklo moderního lektora

Kde jsou ty časy, kdy měl Hála vlasy a přednášející pár papírů na kecpultu. K tomu svoji hlavu, styl a hlas. Dnes je tu audio technika, výpočetní technika, výkonné projektory, elektronicky řízené osvětlení. Stačí přijít a zazářit.

18.9.2017 v 19:19 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 416 | Diskuse
Počet článků 224 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1486
Jsem elektroinženýr, obor technická kybernetika - robotika. Ročník 1961.Mým stále výraznějším zájmem jsou bojové sporty a hraniční možnosti ducha i těla.Experimentální psychologie a sebepoznání, filozofie i diskuse a předvídání důsledků techniky - TA. V neposlední řadě i úplně obyčejný život,kde musíme ověřovat vše,co jsme se naučili.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.