Vědomí i nevědomí, takové i makové - Marx, Jung, Grof. Základní pojmy

Východní filozofie po staletí pracují s vědomím a myslí. Mají desítky exaktních výrazů pro různé podoby a stavy mysli i vědomí. Západní filozofie se zatím k ničemu takovému dopracovat nemohla.

Každý z nás za sebou neustále tvoříme stopu svého života. Stopu, která je vidět, slyšet. Ale také i stopu, kterou lze jen vnímat anebo cítit. Tvoříme ji viditelnou prací, slyšitelnou mluvou ale tvoříme ji také pouhopouhou myslí.

Ke stopě našeho života pochopitelně také patří reakce našeho okolí na náš život.

Člověk disponuje osobní myslí. Tato "osobní" mysl vytváří produkty mysli. Každý produkt mysli má dvě složky: racionální, obsahovou a emoční, prožitkovou.

Tyto produkty mysli si žijí svým vlastním životem. Občas propadáme iluzi, že tyto produkty mysli beze stopy "umírají", když od nich odvrátíme pozornost.

S produkty naší mysli je to však jako se světelným paprskem svítilny. Posvítíme na noční oblohu a po chvíli zhasneme. První dojem je, že paprsek beze stopy "zemřel". Pravdou však je, že jsme jen do vesmírných dálav poslali dlouhatánskou světelnou úsečku.

Produkty mysli "žijí a putují" v něčem, čemu se většinou v naší kultuře říká Vědomí. Na toto Vědomí se můžeme dívat např. jako na Prostor, ve kterém jsme zvyklí pozorovat klasické hmotné objekty. Prostor sám o sobě je jakoby prázdný - to je však iluze a klam.

Každý Prostor je zaplněn minimálně zákony, které určují chování čehokoli, co se v něm objeví či projeví. Prostor je většinou také prostoupen poli, které predikují chování čehokoli, co se v něm objeví.

Rozdíl mezi zákony a poli je v tom, že zákony jsou naprosto univerzální a nadčasové, kdežto pole jsou vždy jen v jejich konkrétní podobě. Pole také vždy podléhají oněm zákonům.

Obdobně je to i s Vědomím s :-) velkým V. Je naplněno zákony i poli ve výše uvedeném smyslu.

Vrátíme se k naší osobní mysli. Většinou propadáme iluzi, že naše mysl "zpracovává"  v reálném čase jen to, na co právě myslíme, co je v "osvětleno" naší pozorností anebo všímavostí. Faktem je, že tohle je jen nepatrným ždibíčkem toho, čím se naše osobní mysl skutečně v reálném čase zabývá.

Je to stejné, jako kdybych nyní začal skálopevně tvrdit, že můj počítač právě zpracovává jen a pouze to, co vyťukávám na klávesnici a vidím na obrazovce. Uvnitř počítače však probíhají desetitisíce procesů. Jede operační systém, antivir a spousty neuvěřitelných prográmků a procesů u kterých ani při nejlepší snaze nezjistím k čemu jsou a co vlastně dělají. Stačí si jen ťuknout na správce úloh a nestačíme se divit.

Přes vše co bylo řečeno, mají všechny tyto procesy svůj smysl. Bez většiny z nich by počítač nemohl správně pracovat. Jsou zde však i procesy, které vyloženě zdržují a obtěžují.

Stejně tak je to s námi. I když se budu sebevíce soustředit na psaní, stejně mi někde v hloubi dojíždějí zážitky dnešního dne, nabíhá plánování zítřka. Ale také nějak reaguji na to, co se děje s mými dětmi, které jsou desítky kilometrů ode mě.

Tyto vzájemné interakce zprostředkovává ono Vědomí. Zatím jsme se zabývali však jen tím, co je tak řečeno současné a v reálném čase probíhající. Naše osobní mysl je však - a mnohdy velice zásadně - ovlivňována i neuvěřitelně hlubokou minulostí a to nejen naší osobní minulostí.

Jak se to děje? V největších hlubinách naší "osobní mysli" jsou uloženy a z Vědomí nataženy jako ze sítě obrazy průběhy a reakce na kdovíco minulého. Nejde jinak.

Možná by bylo dobré  připomenout, že všechny tyto přehluboké procesy limitují naši osobní svobodu a predikují naši "svobodnou" volbu.

Takže bychom mohli říci, že Marxovo společenské vědomí - a tady je to vědomí s malým v a s naprosto jiným významem než Vědomí s velkým V - je tvořeno produkty mysli jak současnými tak minulými.

Také je dobré připomenout, že vše živé tvoří ony produkty mysli. Sice v různé podobě, ale tvoří.

To, čemu říkáme neživá příroda, tvoří ona silová pole, které také predikují naše jednání.

Uvažte jen, co s námi udělá změna počasí, anebo přehlédnutá jáma na silnici.

Marxovo společenské vědomí je vytvářeno celým veškerenstvem, ať lidmi či živočichy, ale  také neživou přírodou.

Ono společenské vědomí - když zůstaneme u této terminologie - na každého člověka působí skrze to, čemu Jung říkal kolektivní nevědomí.

Zůstaneme-li u analogie s počítačem a Jungovy terminologie, můžeme si představit že to - čemu v této souvislosti říkáme osobní vědomí - je jako operační paměť našeho počítače. Do ní má náš procesor přímý a přesně adresovatelný přístup.

Jungovo kolektivní nevědomí je pak reprezentováno vším ostatním (s výjimkou např. procesoru :-)). Tedy jak pevnými disky, tak i internetovou sítí.

Je tady však velice zásadní rozdíl - v případě internetu jen my bychom měli rozhodovat, co chceme kam poslat a co chceme odkud stáhnout. Kolektivní nevědomí si s námi však dělá co ono samo chce. Pochopitelně podle daných zákonů.

Vědomí - s velkým V, pro které nemáme jiný výraz - však rozhodně není homogenní. Mnohem silnější vazbu a tedy i sdílení společného mám  např. s manželkou a dětmi než s knihovnicemi v místní knihovně.

Existuje něco jako intranet - místní vyhrazená síť - pro mě a mé přátele ze sportovního klubu a pod. To vše se navzájem prolíná a na sebe navzájem působí.

V této souvislosti si můžeme uvědomit

základní vlastnost všech produktů mysli:

produkty mysli sami sebe neustále zesilují, a to až do projevení.

Dělají to tak, že neustále hledají "někoho" kdo jim fandí.

Ať už do plusu anebo do minusu.

Takže je úplně jedno, zdali něčemu fandíte, anebo se toho bojíte. Tím i tím se příslušné produkty mysli posilují.

Čím se zabývá Grofova transpersonální psychologie? Snaží se z tohoto pohledu a perspektivy popsat děje a vazby mezi malinkými skupinkami lidí. Pokud se transpersonální psychologie zabývá pouze konkrétním člověkem, tak ji zajímají ony popsané "vazební děje", které dotyčného spojují jak s druhými, tak i s jeho osobní, rodinou ale i společenskou minulostí - podle již popsaných mechanizmů.

Z dnešního pohledu je vše docela jednoduše propojené, koherentní a plně logické. Jen je nutno vzít v úvahu, že společenské vědomí je pojem cca z r. 1850, kolektivní nevědomí je pojem cca z r. 1900 a pojem transpersonální psychologie je cca z r. 1970. Optika a zorný úhel všech těchto pohledů je tedy dosti odlišná, i když všechny popisují tentýž děj.

Všechny tři vyjmenované pohledy jsou řekněme lokálním či parciálním pokusem popsat vlastnosti Vědomí a vazbu člověka a společnosti na toto Vědomí.

Všechny tyto směry jsou mezi sebou provázané a navzájem na sebe navazující.

Rozumný člověk současnosti nemůže jednomu z nich fandit a další dva odmítat. Na tomto konstatování je potřeba trvat.

Zvláštní sortou jsou v tomto případě křesťané, kteří se již 200 let cítí vyloženě zaskočeni vším zde popsaným. Jeden z jejich základních postulátů je totiž o údajné Boží nepoznatelnosti. Tady se však lidé mimo církve snaží popisovat děje a vazby připisované Bohu, čertům a andělům.

Křesťané naprosto netuší, co z výše popisovaného je jejich Bůh, andělé a čerti.

Pokud by byli křesťané rozumní, žádný problém by neměl nastat. Vše popisované je Božím projevem a hotovo. To by však začaly padat monopoly moci teologických fakult a jednotlivých církví. Jejich monopol však již dávno padl, jen je jim trapné si to přiznat, :-).

S anděly a čerty už je to trošku složitější. Obecně máme snahu za anděla považovat vše, co je nám sympatické a za ďábla to, čeho se bojíme a čím se cítíme ohrožováni. Tohle je však silně individuální a tak je nejlépe od této terminologie utéci.

Je dobré zmínit další ze slabin křesťanské nauky a praxe - nauky o Satanovi. Církve tvrdí, že Satan je něco, jako absolutní zlo, které je z pohledu člověka nějak dané a je naprosto mimo lidskou moc.

Opak je pravdou. Terapeuti mnoha směrů jsou schopni s těmito temnými silami velice účinně pracovat a tím naprosto zásadně změnit jejich charakter. Tím pádem zejména zvýšit svobodu a možnost konkrétního člověka jednat v zájmu dobra - pro něj i okolí.

Křesťanské teologie i filozofické směry nepravdivě svádějí na Satana zlo, které si my lidé, vyrábíme mezi sebou navzájem.

Toto zlo nějakou dobu koluje v dané době a mezi reálnými lidmi. Pak na i velice dlouhou dobu zapluje někam do Vědomí či nevědomí a vynoří se i po mnoha generacích. Začne rezonovat s reálnými lidmi a nutí je, aby se s tímto zlem buď vyrovnali, utkali, anebo mu podlehli.

Proč je tento kritický pohled důležitý? Protože je v naší moci a tedy i v naší odpovědnosti ony projevy temna nějak řešit a odebrat jim jejich sílu a destruktivní moc. Když to neuděláme my - konkrétní lidé, skupiny, národy - nikdo jiný to za nás lidi nebude dělat.

Je dobré si uvědomit, že i my lidé máme moc a schopnost vytvářet svojí myslí a celým svým životem jak anděly, tak démony .... pokud zůstaneme u těchto názvů. Na druhou stranu je dobré podotknout, že tvorba těchto sil nikdy není záležitostí individuální. Ve Vědomí je veškerý děj - aktivní i pasivní - kolektivní záležitostí.

Takové jsou zákony Všehomíra.

Dále je dobré si uvědomit, anebo také spíše přiznat, že my lidé, disponujeme spirituálními, psychickými, emocionálními či energetickými schopnostmi a silou, kterou působíme na sebe navzájem, na své okolí, na náš osud ale také na dějiny celého světa.

K tomu, abychom tyto schopnosti mohli nějak rozumně a smysluplně používat jsme nadání všímavostí v těchto jednotlivých úrovních. Této všímavosti můžeme říkat šestý smysl, přístup do Vědomí, anebo jakkoli jinak. Na podstatě věci to nic nemění.

Pokud se nad těmito odstavci v klidu zamyslíme, zjistíme že pouze konstatují naprosto přirozené lidské schopnosti.

Zarytost - se kterou křesťanské církve - popírají v 21. století tyto prazákladní lidské schopnosti je pozoruhodná. Tím se vlastně tyto církve dopouštějí závažné degradace člověka. Spiritualita a duchovno tím vlastně ztrácejí svůj základní smysl - uvědomění si těchto schopností a jejich smysluplný rozvoj ve prospěch jak konkrétního člověka, tak i jeho rodiny, společnosti či celého světa.

Kultivace těchto schopností je totiž podstatným a možná i jediným rozumným smyslem jakékoli úctyhodné spirituality .... na což ovšem křesťanské církve v boji o moc nad lidmi i nad společností rezignovaly před mnoha a mnoha staletími.

Proč o tom mluvím? Společnost totiž k moudrému fungování potřebuje pravdivý popis člověka i jeho vztahů - k druhým lidem, společnosti, přírodě, historii i budoucnosti.

To vše bez jakékoli ideologie - jak politické tak i církevní.

Ústí nad Labem, 20.10.2015

Jan Rýznar

Podobné téma:

Za co platíme ministra školství a jeho zaměstnance? x pí.Teplá

Omyly naší civilizace - pomíjivý jako myšlenka.

Současná sociologie jako křesťansko-komunistická pavěda

Marx versus Jung? Nikoli, jen dva různé pohledy na totéž

Mezi rozumem a instinktem - klerikálové na pedagogických fakultách

Akademici na univerzitách nejsou směšní, oni jsou to mafiáni.

Práce s vlastní energií. Její transmise v měkkém a tvrdém čchikungu

Bludný balvan č.2 pro kardinála Duku za ne-vztah psyché a duše

Velice problematický produkt našich univerzit: ř-k kněz.

Teologie používá mentální násilí jako vlastní vědeckou metodu.

Vztahy a konflikty: ř-k kněz je nekompetentní především jako člověk

Já, Evina, život a realita

Jiří Grygar na stará kolena zařadil teologii mezi pavědy.

Gravitace - jako důsledek "nedokonalosti" projekce ducha do hmoty.

Kam vede Grygara, Halíka i !! nás !! jejich primitivní dualismus?

Na aktuální téma: "Kritéria zdravé spirituality".

Křesťanství - jaký nám nabízí ideál člověka? Výzva k diskuzi.

Římskokatolickou církev nezaložil Ježíš, ale římští císaři ve4.stol

Byl překlad Nového zákona ve 4. století účelově deformován?

Krédo Samuraje - na čem stála moc Japonska do zač. 20. století.

Duše a tělo - veselý úvod do transpersonální psychologie

Čemu tak asi rozumí PhDr-psycholog vyučující na Karlově universitě?

Komunismus, komuna, komunita a komunista. Aneb nebe a dudy.

Ideová základna pro pravici 21. století vychází z marxismu

Římskokatolický kněz - můžeme mu říkat duchovní?

Socialismus, komunismus, nebe - bude něco z toho fungovat?

Jsou džihád,fatva apod. k smíchu?Nikoli,likvidují neurotransmitery

Jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a marxismem? Nepodstatný?

Teologie je věda stejně jako astronomie či biologie.Cha cha chá!

Evropská pedagogika v koncích a deprimovaný Papandreu

Co vypovídá psychopat Barták o Halíkovi a naší psychologii?

Úsměvně úděsné - původ a aplikace dogmat římskokatolické církve

Kabala času, čas kabaly - model osobnosti v kabale

Gospa z Medžugorie Benediktu XVI.: opravte encykliku Fides et Ratio

Svatá Boží Trojice - podvod tisíciletí

Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

17.listopadu - 22 let nesvobody psychologie jako vědy část II.

17.listopadu - 22 let nesvobody psychologie jako vědy část I.

Pedagogika v koncích - jak je to s výchovou a nevědomím?

Jelich debilitis v čele pedagogických fakult a pedagogický výzkum

Krize západní psychiatrie aneb totální rozklad společnosti?

Wu - Wei jako základ euroatlantické sociologie pro 21.století I.

Konsenzus jako forma rozhodování a řízení - vědomá komunikace