Muž a žena - sami i spolu, :-) problém i naděje

18. prosince 2011

Proto opustí muž otce i matku, přilne ke své ženě a oba budou jedna duše a jedno tělo. Takto popisuje tóra smysl manželství, partnerství a vztahu muže a ženy. Jaký je smysl vztahu muže a ženy dnes v době singls, jedináčků a pětatř

MUŽ A ŽENA VÝVOJ VZTAHU

kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu

Bohužel se ale také často potkávám se spoustou lidí, kteří štěstí nehledají, ale jen očekávají.

Život v očekávání štěstí - aniž bych pro ně byl ochoten

hnout prstem - je výrazný fenomén doby.

To se projeví i ve vztazích obou pohlaví. Také by se dalo říci že zastaral i zmíněný biblický citát. Po jednotě dvou těl toužíme všichni, ale s jednou duší pro dvojici si neví rady celkem nikdo. A nejspíše o ni ani nestojí.

Tady může být první problém. Kolektivní nevědomí naší společnosti je rozhodně tisíc let ovládáno křesťanstvím. Právě křesťanství nikdy nezvládlo svůj přístup k sexualitě a potažmo k tělu jako takovému. Hříšnost těla je sice různě okecávána ale v podstatě za ní dodnes stojí všechny křesťanské církve.

Žena jako nádoba hříchu a porodnice. Roli muže v církevních představách raději vzhledem k převažující homosexualitě kléru nebudu komentovat.

Co si pak máme představit pod pojmem muž a žena jako jedno tělo a jedna duše v dnešní době individuálního strachu, obav i sobeckosti?

Psychologie jednotu duší "milenecké dvojice" po dvaceti letech odkáže do říše poezie. Kněz či pastor zase vyvalí takové nesmysly, že všichni raději utečou. .. hmm zbožní křesťané pokývají hlavou a odejdou spořádaně - výsledek bude stejný.

Pro muže je jednota duší asi příliš vzdálené téma. Ale stojí o něco takového vůbec dnešní žena? Stojí dnešní žena o někoho, kdo s ní bude rezonovat tak, že budou nějakým způsobem sdílet beze slov své touhy, přání i obavy?

Beze slov se doplňovat svým myšlením, touhou i jednáním?

Nedávno se mi pochlubila jedna téměř pětatřicetiletá známá, že ještě žádný muž neměl svůj klíč od jejího bytu. Přitom bych právě do ní tohle nikdy neřekl. A zkrátka má k tomu své dosti hluboké důvody - ze své původní rodiny.

Před lety jsem navštěvoval jednu cca 75-letou manželskou dvojici. Vyloženě jsem se na ně těšil. V tu dobu jsem hodně jezdil po světě. Tak mě paní vždy popadla, vnutila mi nějakou svačinu - s tím že stejně jídlo odbývám jak se dá - a začali jsme si všichni tři povídat. Někdy si skákali do řeči, někdy se doplňovali a jindy jen tak seděli. Ale vždy bylo vidět, že jsou spolu vyloženě rádi a šťastní.

Pán byl mlynář a tak jsem tam jezdil původně na konzultace a rady. Ale postupně se z těchto návštěv stavaly mé nejhezčí životní chvíle.

Tím spíše, že doma v mládí jsem takovouto radostnou a bezprostřední komunikaci mezi rodiči nemohl zažít.

V knize Zohar je psáno, že muž je MUŽEM pouze na lůžku vedle své ženy. Ale pokud vyrazí na cesty, tak musí být mužem i ženou zároveň. Pak se mu bude dařit a jeho žena bude jím chráněna a uspokojována i přez vzdálenost, která mezi nimi bude.

Kdo dnes o tom něco ví? Kdo z velkohubých hlasatelů morálky a tradice tohle vysvětlí a poradí cestu k tomuto cíli? Ví o tom něco psychologové, koučové a jiní guruové moderní civilizace?

Tak si asi musíme poradit sami. Najít si svoji ŽENU, jejímž prostřednictvím budeme vnímat krásu, bolest i tíhu tohoto světa.

Milovat, líbat, svádět, dobývat v odmítání, diskutovat, dohadovat se a třeba i někdy v duchu "proklínat".

A těšit se domů. Na domov který budeme společně vytvářet.

Téma staré jako lidstvo. Anebo také o hodně mladší, kdoví ... Dříve prý byli lidé uvolněnější a v souladu s instinkty a tak to bylo mezi mužem a ženou jednodušší. Asi to vždy bylo stejné jako dnes - život může být krásný i bolavý. Je to na nás.

Šťasten je prý muž, který získá všechny ženy, které mu to dovolí.

Ale o mnoho šťastnější je muž, který potkává všechny ženy - které za to stojí - v té jedné jediné.

Podobné téma: