Křesťanství končí. Narazilo na svoji vlastní licoměrnost.

2. 02. 2014 8:20:08
V 90. letech jsme zažívali nevídané vzedmutí popularity křesťanských lídrů. V současnosti ztrácejí příčku za příčkou a jejich argumentaci akceptuje stále méně a méně lidí. V tomto článku se budu snažit popsat tento fenomén pohledem, očima a optikou moderního a otevřeného věřícího člověka.

Možná bych také chtěl tímto článkem pozdravit svoje katolické příbuzné a bývalé katolické přátele, kteří naprosto nejsou schopni pochopit s jakou hrdostí se podepisuji pod každý svůj článek na tomto blogu.

Popularita křesťanství po pádu železné opony byla logická. Byli jsme svobodni po 50 letech totality. Léta 1945-8 jsou natolik deformovány košickým vládním programem, že je nelze považovat za léta svobody.

Mnichovská dohoda a II. světová válka byla pro občany ČSR velikým šokem a zklamáním ze zdánlivých slabostí a nedostatků klasického sekulárního demokratického státu. Nechtěli se už vrátit ke klasické Masarykově demokracii a naprosto nedůvěřovali Benešovu západoevropanství jako záruce naší poválečné bezpečnosti.

Zkusili jsme "poopravit" demokracii tím, že jsme dali důvěru komunistické straně. Výsledek - kdokoli se zasloužil o vlast a nebyl ochoten lézt Stalinovým pohůnkům do zadečku, byl likvidován s celou rodinou. Posléze se postupně zjišťovalo, že ani tento teror a velice důsledná eliminace třídního nepřítele nedokázal - ve srovnání se západem - udržet v ČR hmotný blahobyt.

Po celých 40 let komunistické diktatury byly církve nejvýraznějším ohniskem odporu proti devastující a páteř i budoucnost nás všech decimující komunistické ideologie.

V 90. letech bylo jasné, že si s nově nabytou svobodou nevíme až tak docela rady. Od církví se tenkrát očekávala pomoc a podpora v několika oblastech.

Pomoc v rovnání páteře národa, rodin i jednotlivců. Pomoc v hledání a tvorbě etického standartu moderní svobodné společnosti.

V neposlední řadě jsme očekávali schopnost nabízet pozitivní a rozhodně nedogmatizovanou podporu při hledání smysluplné protiváhy proti jásavému leč bezduchému konzumu.

Křesťanské církve namísto toho začaly vnucovat svá izolovaná dogmata. Jejich představitelé sršeli optimizmem a nadšením. Dostali místa na universitách a odtud začali šťourat do sekulární společnosti. Nějak pozapomněli, že sekulární společnost je základem demokracie.

Podsouvali nám, že čím víc nás bude chodit do kostela a "věřit" v Boha, tím lepší bude naše společnost.

Až se zpětným pohledem jsem si uvědomil, že nic jiného nemají a nikdy neměli. Bohužel je to také jediná metoda kterou mají k dispozici pro zajištění svého postavení ve společnosti.

Je docela úsměvné, že Tomáš Halík, hlavní propagátor nesmyslu o tom, že se stoupající návštěvností kostelů stoupá demokratičnost společnosti a její odolnost vůči zlu na úrovni jedince, rodiny a společnosti dostal docenturu ze sociologie - vědy o společnosti a jejích zákonitostech.

Stačí kratičká sociologická sonda do Německé společnosti 30. let. Tam v tu dobu bylo 33% katolíků a 66% protestantů. Tito křesťané si nadšeně zvolí v r.1933 do čela katolíka Adolfa Hitlera. Okamžitě následují velice brutálními tahy proti židům, invalidům a homosexuálům.

Sám Pius XI. v roce 1933 ocenil Hitlera jako největšího státníka Evropy, který jako první rozeznal nebezpečí bolševizmu a SSSR.

Jako katolík jsem byl v minulém režimu často konfrontován s tvrzením, že věřit v Boha odporuje vědě. Volal a toužil jsem po svobodě slova a náboženství.

Tím více mě naprosto zaskočila angažovanost katolíků, křesťanů i církví jako takových v útocích na nevědeckost kdečeho.

S údivem nevěřícího Tomáše jsem sledoval křesťanské napadání všeho, co souviselo s rozvojem poznání o člověku a jeho fyzicko-duchovní podstatě. Dá se říci, že jsem si s tím nevěděl až tak moc rady. Ale bylo mi zcela jasné, že křesťané pro sebe požadují něco, co za žádnou cenu nejsou ochotni dobrovolně poskytnout jiným.

Mohu jen s údivem a smutkem konstatovat, že

Ř-k církvi zlomil vaz internet a volný přístup k necenzurovaným informacím.

Až díky rozvoji internetu bylo možné se v klidu domova několika kliknutími dozvědět, co to ten Jung a Freud vlastně učil. Zjistit kdo to je Stanislav Grof a transpersonální psychologie. Zjistit, že oficiální církevní dějiny jsou asi tak stejně pravdivé, jako dějepis vyučovaný za komunistů.

Moje nedůvěra k církvi začala tak, že jsem měl hned v začátku 90. let vážný problém v manželsví, který jsem se nějak snažil řešit. Musím jen konstatovat, že nic co mi poskytlo křesťanské prostředí nebylo funkční k nápravě a "léčení" vztahu s manželkou. Spíše naopak.

Dále jsem se díky knihám a internetu dozvídal plnou pravdu o tom,

co skutečně církev učí.

Papežové Jan Pavel II a František velice často tvrdí věci,

které jsou v rozporu s kodifikovaným katolickým učením.


V mém blogu najdete množství konkrétních příkladů. Možná také budu první kdo se odváží nastolit následující otázku:

Můžeme papeže považovat za normální a zdravé v oblasti sexuality?

Jan Pavel II. použil neuvěřitelné množství energie k prosazení katolického tvrzení, že použití kondomu je těžkým hříchem. Katoličtí manželé po jednom jediném použití kondomu jdou do pekla navěky. Pokud se tedy rychle nestačí vyzpovídat.

Pontifikát Jana Pavla II vnějškově kladl důraz na úctu k jiným círvím a spirituálním směrům. Koho by v té době napadlo, že oficiální ř-k učení v této oblasti je možno dodnes parafrázovat slovy:

Kdo nechodí do ř-k kostela, chodí do kostela zcela zbytečně.

Situace je však ještě horší. Potkal jsem se s katolickým kamarádem z mládí. Na valašsku v docela velkém městě mají ř-k kněze, který katolíkům při zpovědi tvrdí, že Jan Pavel II. (a další) považoval za hřích jakýkoli sex, který nesměřoval k početí dítěte. Tedy, že Jan Pavel II. nesouhlasil ani s přirozenou metodou antikoncepce.

Nejdříve jsem kroutil hlavou nad svéhlavostí kněze, který si tvrdí takovouto šílenost. Pak jsem si ale vzpomněl, že Jan Pavel II. svatořečil italský či španělský manželský pár. Jako základní prvek jejich cesty ke svatosti byl uveden fakt, že se na posledních 20 let zřekli sexuality.

Pokud si tyto dvě skutečnosti spojíme, tak dostáváme docea hrůzyplný obraz. Gradovaný nedávným povzdechem papeže Františka o tom, že Vatikán je ovládán gayskou (kardinálskou?) mafií.

Může si naše společnost dovolit takovouto "etiku" sexuality?

Dovolili by si papežové tento přístup, pokud by akceptovali Junga a funkci nevědomí?

Dopady katolické "etiky" do rodin jsou docela děsivé. Cca před 18 měsíci jsem byl na návštěvě u sestry svého táty - velice horlivé katoličky a vášnivé ctitelky Jana Pavla II. Vedli jsme spolu klidný rozhovor. Zeptala se mě, jak se daří mé 22 leté dceři. Konstatoval jsem že právě nic moc. Drží smutek a není jí do skoku. Přišla totiž před dvěmi týdny tragicky o svého přítele.

Reakce tety mě naprosto konsternovala. Začala po mě křičet, že její neteř v tomto případě nemá co držet smutek a být smutná. Že má ještě tři roky studovat a tak žádného přítele nepotřebuje.

Myslím, že je to docela bez komentáře. Na impulzy z diskuze pod článkem však doplňuji, že tato paní je varhanicí v malé moravské farnosti a své katolictví velice - asertivně či arogantně - vnucuje celému širokému příbuzenstvu.

Papežství, potažmo církev stojí trvale v zásadní opozici ve všech vědách o člověku a společnosti. Ani po 200 letech není ochotna po Marxově "objevu" lidské tvorby společenského vědomí konstatovat, že člověk je "spolustvořitelem" svého i společenského osudu.

Občas se bavím s lidmi vyučujícími na teologických fakultách a tak velice dobře vím, jaké reakce tam vyvolávají jakékoli snahy o akceptaci nevědomí a natož Jungovy psychologie. Přijmout alespoň Freudův model osobnosti a jeho vliv na spiritualitu se podařilo jen nemnohým.

Základní křesťanské dogma zní:

Člověk je jednota duše a těla.

Přesto se stále udržuje teologie hříšného těla. Možnost kultivace duše za pomoci těla známá např. z tradic asijských bojových sportů považuje za naprosto nesmyslnou. Naprosto nelogicky bojuje křesťanství proti psychosomatické medicíně.

Dodnes nejsou ochotni uznat prostý fakt, že psyché je zcela nutně podmnožinou duše a že účinná psychoterapie léčí duši.

Na státních školách dodnes za státní peníze obviňují teologové experimentální psychologii z průniku na " výsostnou půdu teologie".

Křesťanství stojí a vychází z teologie - což má být věda o Bohu. Její základní premisou a axiomem je, že Bůh je nepoznatelný co do vlastností pro nás, obyčejné lidi.

Kněží prý ví vše o Bohu. Poznatky věd o člověku a společnosti

však příjmají s více jak stoletým skluzem.

Ř-k církev již velice dávno ztratila vedení Duchem svatým co se týče poznávání člověka.


Jelikož je člověk stvořen k Božímu obrazu, můžeme jen tiše konstatovat, že

ř-k církev není vedena Duchem svatým ani v nauce o Bohu.

Svým způsobem se ani není čemu divit. Neboť chrámem Ducha svatého je fyzické tělo - alespoň podle evangelií. A tělem fyzickým křesťanství opovrhuje, pohrdá, ohrnuje nad ním nos. Stejně tak emocemi a instinktem. Jak by si mohla vědět církev rady se sexualitou a se vztahy?

Na závěr bych si tiše přál nalezení obecně přijatelného základu etiky. Pochopení toho co prospívá a co škodí. V tom nám ale katolíci nemohou pomoci i z dalšího docela zásadního důvodu. A tím je jejich nauka o naprosté fatálnosti jednoho jediného těžkého hříchu. Jeden jediný těžký hřích a jdeš navěky do pekla. Je docela jedno, zda je to kondom, krádež cca 1000 Kč anebo vražda.

Takovýto pohled nejenže neodpovídá starozákoní spiritualitě, ale hlavně je naprosto neakceptovatelný pro ostatní společnost.

Bohužel musím souhlasit s něčím, co mě kdysi nadzvedávalo. Na církve je potřeba se dívat jako na spolek zahrádkářů a nenechat je zasahovat do veřejného života.

Tento požadavek je však dosti problematický. Církve totiž vždy byly de fakto součástí a oporou politického systému. Od r. 386 byla příslušnost k církvi velice brutálně vyžadována v celé římské říši. Na našem území nastala faktická náboženská svoboda až v r. 1918.

Jak je vidět, tak by se křesťanské církve neuvěřitelně rády vrátili alespoň do toho Rakousko - Uherska. To však naštěstí není možné.

Křesťanství se považovalo za roub na kmeni judaizmu. Bohužel musím konstatovat, že křesťanství bylo jen jmelím na kmeni judaismu. I to stačilo k tisíciletému fungování. Poté co holocaust vybil židy z Evropy tak tohle jmelí leží bezmocně na zemi.

Podobné téma:

Modlitba a píseň nad hrobem - Jiří 23 let

Bezpečnostní politika "státu" Israel - inspirace nejen pro Evropu.

Svatá Boží Trojice - podvod tisíciletí

Římskokatolický kněz - můžeme mu říkat duchovní?

Teologie je věda stejně jako astronomie či biologie.Cha cha chá!

Zneuctěný Pehe: Halík je bezva šedá myš na funkci prezidenta ČR

Bludný balvan č.3 pro křesťanskou akademii-Primát teologie nadvědou

Úsměvně úděsné - původ a aplikace dogmat římskokatolické církve

Černý parazit Halík, Pehe a spol. - ANO evropské apokalipse

Grygar konečně kardinálu Dukovi zlomil vaz. Sobě snad také ...

Bludný balvan č.2 pro kardinála Duku za ne-vztah psyché a duše

Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

Na čem stojí autorita římsko-katolické církve?

Demokracie, církve a spiritualita - včera, dnes a zítra

Na aktuální téma: "Kritéria zdravé spirituality".

Sv. Václav - dějiny i katolíci nás trošičku klamou ...

Katolíci: bez perspektivy. Jsou to křesťané, anebo jen hříchovci?

Římskokatolickou církev nezaložil Ježíš, ale římští císaři ve4.stol

Křesťanství jako přímý zdroj holocaustu.

Duše a tělo - veselý úvod do transpersonální psychologie

Západní křesťanství skončí stejně rychle jako komunismus v r.1989

Bůh Benedikta XVI. není zdrojem etiky. Je jen zdrojem jeho moci.

Blízký konec nejrozšířenější utlačovatelské ideologie - křesťanství

Současná sociologie jako křesťansko-komunistická pavěda

Nad hroby našich blízkých - aneb Dušičky s úsměvem

5. a 6.červenec - svátky licoměrnosti křesťanských církví

Ústí nad Labem, 2.2.2014

Jan Rýznar

Autor: Jan Rýznar | neděle 2.2.2014 8:20 | karma článku: 28.76 | přečteno: 2280x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.06 | Přečteno: 751 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 31.61 | Přečteno: 2781 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 320 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 228 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1556
Jsem elektroinženýr, obor technická kybernetika - robotika. Ročník 1961.Mým stále výraznějším zájmem jsou bojové sporty a hraniční možnosti ducha i těla.Experimentální psychologie a sebepoznání, filozofie i diskuse a předvídání důsledků techniky - TA. V neposlední řadě i úplně obyčejný život,kde musíme ověřovat vše,co jsme se naučili.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...