iDNES.cz

Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Akademici na univerzitách nejsou směšní, oni jsou to mafiáni.

16. února 2014

Jaké jsou skutečné kvality našich akademiků? Co se děje na našich univerzitách? Pod okázalými hábity probíhá tvrdý boj o obrovské peníze. A také o slávu a moc. Pravda a poznání musí vyhovovat předchozímu. O vzdělávání studentů jde až posléze. A hlavně tak, aby nebyl narušován bod první. Smutné a varující.

Sebestřední akademici na univerzitách jsou svým způsobem ideologové vědy. Před nedávnem dostali docela výrazné varování. Dle komise Rady pro výzkum, vývoj a inovace 14 publikací Tomáše Halíka nesplňuje požadavky kladené na monografie uznatelné jako výstup vědecké práce.

V podstatě nejde o počet vědeckých publikací. Jde o peníze a to o obrovské peníze.Začnu citací z včerejšího článku Proč čeští akademici nechápou, jak jsou směšní? od Matěje Černého:

V Grantové agentuře ČR se podvádí a krade jako na běžícím pásu a věc nabotnala do tak obludných rozměrů, že se dostala do parlamentu. Inu podvádí se s tzv. nezávislými posudky, na základě kterých se přidělují body projektům, podvádí se mezi panelisty, kteří šoupou prostředky mezi sebou (já letos tobě, příští rok ty mně) a jak vidno podvádí se i ve finálním stádiu procesu výběru, tzn. že předsednictvo složené z pěti akademických gaunerů, které má konečné slovo, ještě provede změny v pořadí podle klientelistických zájmů.

Morální bahno, opravdový hnus, /mezi našimi akademiky/ ale překvapí pouze naivku a nebo laika,

který tam neměl možnost nahlédnout.

/Grantová agentura ČR poskytuje finanční podporu - cca 3,2 mld Kč ročně - na vědecké projekty jak pro erudované vědce a týmy, tak pro mladé a začínající vědecké pracovníky. Dále financuje bilaterální projekty a projekty řešené v rámci evropských mezinárodních programů/

Euroamerická civilizace nesporně vděčí vědě za svůj pokrok a blahobyt. A to zejména vědám technickým a přírodním. Vědy humanitní se docela vezly - nepočítám-li pokusnou realizaci marx-leninizmu na polovině Evropy.

Svět vědy v reálném socialismu byl docela poučný i pro dnešek. Technické vědy se i tam vyvíjely celkem svobodně. Humanitní vědy byly okamžitě ideologizovány - historie, filozofie, pedagogika, psychologie atd. Pro mladou generaci bych mohl poznamenat, že pojem ideologizace znamená v první řadě podrobit cenzuře a selekci. A to co do obsahu, tak i do osob.

Pro účely tohoto článku je velice poučný pokus okamžitě ideologizovat technické vědy v okamžiku, kdy se snaží o průnik do oblasti dříve humanitní. Čítankovým příkladem je technická kybernetika - věda založená na poznatku, že některé procesy probíhající v živých organismech jsou popsány stejnými rovnicemi jako analogické procesy v technických zařízeních.

V bývalých socialistických zemích byla tato věda okamžitě označena za buržoazní pavědu. Šarlatánství tenkrát ještě nebylo v módě. Začaly ji studovat až cca s 8 letým zpožděním.

Chudáka Junga neuznali socialističtí akademici až do svého pádu. Jejich neuznání Junga a nevědomí však docela postrádalo logiku.

Marxizmus trvale adoruje společenské vědomí. Marxisté však dodnes nepochopili, že společenské vědomí je v nevědomí - kde by také jinak bylo, když se s ním není jednoduché potkat?

Jednoduchá otázka - kdo z vás čtenářů si ještě myslí, že v kapitalistické demokracii ideologie a předsudky nehrají roli?

Pochopitelně že hrají roli a docela velkou. Ve všech společenských vědách naší civilizace je skryta křesťanská filozofie v základech, pojmech a limitech. A to i u nás v ateistickém česku. V této zvykové a maskované podobě se defakto stává ideologií vědy. Nevyvratitelnou a velice obtížně kritizovatelnou.

Není dobré mávat rukou. Ideologie mírně zmate kde co a pak už se pravda prosazuje velice těžko. Z této situace pak pohodově těží nejrůznější lobby, které s touto ideologií na první pohleed nemají nic společného. Přesto žijí vedle sebe v oboustraně prospěšné symbióze.

Klasickým příkladem symbiózy dvou parazitů je odpor křesťanů a jejich teologie k čínské medicíně a k psychosomatickému původu chorob a fakticky totožný - i když možná jinak motivovaný - zájem farmaceutické lobby.

Zmatenost v této oblasti je tak veliká, že proti této ideologizaci vědy nezasáhne ani ČSAV, ani šéfové lékařských fakult našich univerzit.

Nemíním se dohadovat o vědeckosti čínské medicíny v konceptu, kdy naprosto není vyjasněno co je a co není vlastně věda. Je však nesporným faktem, že čínskou medicínu uznává bez jakýchkoli problémů Světová zdravotnická organizace jako plnoprávný systém - navíc s mnohonásobně nižšími náklady na vyléčeného pacienta než západní medicína.

Prohlášení čínské medicíny za šarlatánství je naprostou ideologizací. Tento léčebný systém je totiž založen na naprosto jiném konceptu anebo popisu člověka. Není tedy pro nás jednoduché jej pochopit.

Křesťanství tento pohled na člověka chápe jako ideologickou diverzi .... a navíc nedává vydělat farmaceutickým koncernům. Docela neprůstřelná dohoda je na světě.

Fakt, že v Číně a jinde tento systém bezvadně funguje - a mnohdy řeší slabiny našeho systému - nikdo z těchto akademických kašpárků nebere vážně.

Stejná ideologizace probíhá 120 let v psychologii a na rozhraní psychoterapie a psychofarmakologie.

Peníze a ideologie proti něčemu, co funguje a přináší výsledky.

Původně pro mě bylo nebeským překvapením, jak rychle dosáhli shodu ideologové z obou táborů - křesťanského i marxistického. V podstatě to ale až tak k divení není.

Jak křesťanství, tak marxismus mají plně integrované represivní systémy

vůči svobodné vědě i filozofii.

Oba systémy jsou zvyklé, že o pravdivosti toho či onoho rozhodují mocenské složky

- církve či strany.

Co z toho pro nás vyplývá? Nebrat vážně ani vědce ani akademiky. Je to v podstatě jenom nějaká lobby.

Nikdo rozumný nebude označovat za šarlatánství čínskou medicínu, pokud vezme v úvahu stanovisko Světové zdravotnické organizace.

Bohužel se to v ČR dělo cca 24 let. Pak je namístě položit zásadní otázku -

je pro naši společnost v 21. století křesťanská teologie skutečně vědou?

A pokud ji tam budou naši akademici z nostalgie chtít nechat, pak otázka druhá:

Je pro naši společnost v 21.století křesťanský pohled na člověka a jeho fungování

natolik výhradní, abychom na české akademické půdě odmítli brát vážně pohledy jiné?

Křesťanský pohled na člověka se naprosto příčí jakémukoli vědeckému přístupu. Podstata 120 let trvajícího konfliktu mezi teologií a psychologií / a navazujícími obory jako je pedagogika, sociologie, psychosomatika/ se dá znázornit velice jednoduše.

Křesťanská teologie pojednává o Bohu a o Člověku. Mezi nimi je nějaký vztah. Tento vztah fakticky zprostředkovává - dle jejich filozofie - duše.

ČLOVĚK ..................... BÚH

Jádro sporu a problému je v hranici mezi člověkem a Bohem.

Původně teologie /ve vztahu k ostatním vědám/ člověka fakticky redukovala na fyzické tělo. A možná ani to ne - viz odpor k pitvám. S rozvojem společenských věd a zejména psychologie se hranice - či rozmezí - mezi člověkem a Bohem posouvá stále dál od člověka a blíže k Bohu.

Tento posun naráží na obrovský odpor teologie i z ní vycházející filozofie. V jejich pojmosloví se jedná o neoprávněný vstup vědce na "výsostnou" půdu teologie.

Proč na výsostnou? Základním postulátem teologie je, že my lidé nejsme schopni zjistit vůbec nic z Božích vlastností. To prý umí jen teologie. Sigmund Freud cca před 120 lety začal posouvat naše poznání o člověku a "duši"do oblasti, kde bychom podle elementárních postulátů teologie neměli být schopni objektivně zjistit naprosto nic.

Vědec je podle teologů jedinec, jehož poznání a argumentace se pohybuje v oblastech,

kde už to jeho církev před staletími vzdala. Bohužel se tento postoj netýká jen teologů.

Teologové psychologii jako vědu neuznávají, anebo neuvěřitelně osekávají. Výrazivo typu, "Jung opustil půdu vědy a spekuluje na výsostném území teologie" používá i "docent" sociologie Tomáš Halík. Tento teolog - který si hraje na docenta sociologie - dokonce ani neříká, že Jung bádá. Halík prostě řekne, že Jung spekuluje. V tomto ohledu si báječně rozumí s postmarxistickými strukturami univerzit.

Jak může mít člověk, který neuznává psychologii jako naprosto svébytnou vědu docenturu ze sociologie? Socilogie na psychologii velice úzce navazuje. Jsem docela rád, že se tomuto trojskému koni teologie na neteologických fakultách přistřihávají křidélka.

Východní spirituální systémy fakticky neřeší onu hranici mezi člověkem a Bohem, mohu-li to tak napsat.

Anebo jinak - učí, že s osobním rozvojem se tato hranice posouvá, až do faktického ztotožnění. Pak se můžeme divit, že si nerozumíme.

Dalším faktem je, že tyto systémy po několik tisíciletí používa meditační techniky - metody práce s myslí - které jim umožňují prostupnost a posouvatelnost této hranice velice exaktně zkoumat.

Teologům se to líbit nebude, ale tak tam nemají co dělat. Je docela načase poznat a uznat tyto techniky jako regulérní výzkumné metody.

Ideologizace našeho universitního školství je dále patrná i z umístění kateder psychologie. Většinou jsou pod filozofickými fakultami. Asi naši akademici předpokládají, že se psychologie vymíšlí a tvoří stejným způsobem jako filozofie anebo ještě hůře ideologie.

Teologové se na psychologii skutečně dívají více méně jako na ideologii, a tento znejisťující postoj se jim daří udržovat i mimo jejich fakulty.

Nejen z těchto důvodů je představa, že se šéfové teologických fakult na radě rektora vyjadřují k organizaci univerzity pro mě těžce stravitelná.

Psychologie je exaktní - i když subtilní - věda o člověku a nemá pod filozofickou fakultou co dělat. Patří k lékařským fakultám. Ona by nejspíše i ta psychosomatika jinak vypadala.

Co říci na závěr? Akademikové sami sebe považují za určitou elitu. Neměli bychom jim na to skočit. Plácají si navzájem po ramenou a mezi sebou rozdělují "vědecké" hodnosti a miliardové částky - prý na výzkum.

Kdo v tom udělá jasno, je věc druhá. Ale akademici dnešní doby mají mnohem blíže k mafii, než k pozitivní síle, která pozvedá společnost. Už jen samo toto uvědomění mění situaci.

Naše společnost pochopitelně kráčí vpřed. Ale hlavním motorem pokroku je, že někdo rozumný má zájem vydělat. Zkrátka potřebuje nějaký nový výrobek či technologii, který by byla konkurenční výhodou. Tato motivace je hlavním motorem pokroku. Akademici a vědci se na tom snaží co nejvíce profitovat - jak prestiží, tak penězy.

Nic jiného naši vědátoři a univerzitní profesoři během těch cca 24 let svobody nepředvedli.

Podobné téma: