Děkuji a dovoluji si Vám nabídnout, pokud jste ještě nečetla knihu od AYN Randové "Zdroj." Jde o velice poutavý román, který je odpovědí na mnoho otázek a vypráví o člověku, jehož nezávislé myšlení, racionalita a důslednost ho přivedou do konfliktu s iracionální společností. Ubezpečuji vás, že nebudete litovat. Přeji hezký večer.

Dík, snad to v knihovně mít budou ? Na názory té paní jsem už párkrát narazila a vždycky se zaklínala, že na ni musím kouknout blíž. Jen kdyby konečně měl den 50 hod., to by se dalo všechno stihnout.  Bohužoužel..

S článkem celkem souhlas. A především Koniáše si představuji jako p. Halíka

a komentáře p. Cestra jsou přímo perfektní..

Zase bez ladu a skladu smíchané bláboly. Pane Rýznare, proč nezkusíte pro změnu psát seriózně?

Co  civilizovaný svět světem stojí se ho pokoušelo vykládat  a pravdivě osvětlit nespočítaně filosofů. Od nejstarších civilizací po antiku, středověk a moderní filozofická hnutí. Ani jeden z té obrovské řady, od zapomenutých až k těm největším filozofickým  velikánům, neměli pravdu, zůstaly po nich pouze střípky názorů.

Dnešní svět je bez výkladu, bez smyslu, dokud  nepřijde pan Rýznar a všechno je jasné, my všichni víme co je správné , jak se máme chovat. Jen k prosazení těch jedině správných myšlenek pana  Rýznara a jeho přitakávačů to brzdí ti akademici a katolická církev.

Byl jsem u vyšetření čínského doktora, jednalo se o nespavost. Pan doktor držel klientku za roku na tepu, díval se jí  upřeně do očí (osmnáctileté). Za vyšetření nic nechtěl, ale předepsal čínský čaj, kde kromě jiného byly sušené netopýří blány, cena za balíček čaje Kč 2500,- pochopitelně to nepomohlo.

Jste si  jistý, že se to takto skutečně stalo?

Karma.

Větší smysl, než ve snaze o výběr a zdůraznění toho či onoho problému a jeho označení za nejdůležitější, vidím spíše v poznání, že všechny mají jednoho společného jmenovatele: iracionální pohledy většiny lidí na zásadní a nejhlubší otázky světa, poznání, člověka, morálky a politiky. Filozofická katastrofa způsobila ve sféře abstraktního myšlení naprostou perverzi, která proniká do každé oblasti našich životů.

I ti lidé, a není jich málo, kteří v řadě ohledů přemýšlejí racionálně, nemohou v konečné instanci důsledně a trvale prosadit své myšlenky. Jakmile se dostanou do sporu s oponenty, dříve nebo později jim ustoupí, protože se neumějí vyrovnat s jejich na první pohled nevinnými námitkami. Mezi nejfrekventovanější patří například "veřejný prospěch," "nikdo není majitelem pravdy" nebo "svět přece není černobílý", "nic není absolutní," nebo "to je sice hezká teorie, ale praxe je jiná" nebo "to je vaše definice, já mám jinou" nebo "nechme stranou ideologie a velká slova a věnujme se věcným problémům" nebo "nechme té konfrontace a zkusme najít společnou řeč" nebo "žádná jednoduchá řešení neexistují" nebo "každý se přece může mýlit" atd. Tyto a mnohé další fráze, klišé a pojmové pasti účinně paralyzují schopnost přesvědčování, schopnost identifikace a vylučování nesprávných názorů. Jsou jakýmsi neviditelným nástrojem k intelektuálnímu odzbrojení oponentů, k podrývání jejich sebevědomí a poznávací jistoty. Lidé nejsou schopni rozpoznat jejich ničivý potenciál. Nejsou si vědomi, že jde o přenašeče zhoubných filozofických idejí, podle nichž člověk není schopen poznávat realitu a rozum není svrchovaným nástrojem poznání a morálního hodnocení. Od neschopnosti rozumově obhájit své názory je pak již jen krůček ke ztrátě sebevědomí, k orientaci na víru, na kolektiv, k intelektuální závislosti, rezignaci, bezzásadovosti, snaze přenést odpovědnost za vlastní život na ostatní, na společnost, k pocit

Pokračování:

..k pocitu viny, k sebeobětování a zoufalému volání po "konsensu" a "toleranci."

Současný stav světa je odrazem vlivu převládajících idejí: idejí mysticismu, sebeobětování a kolektivismu.

Jiří Kinkor

Dvě poznámky:

- Akademici hodnotí svoji činnost počtem publikací. To, jestli přinesou něco užitečného pro společnost, je pro ně nevýznamné a obtěžující. Čest výjimkám.

- Křesťanství a víru považuji za morální vodítko, i když vím, že ve jménu křesťanství se také dělo hodně nesprávného. Ale současná společnost si svého boha udělala z hromadění majetku a z přehnané touhy po pomíjivém úspěchu. Domnívám se, že teologie by měla tyto trendy usměrňovat. Ale na rozdíl od autora si nemyslím, že to dělá nějakou násilnou formou. Jde hlavně o osobní přístup.

Tento stav tu bude tak dlouho, dokud budou akademici vypláceny z ukradených peněz (daní)

Váhal jsem, zda dám karmu , článek se mi libí, i když s podstatnou myšlenkou textu nesouhlasím. Ale dal jsem ji, neb názor, že akademici a salonní vědci tvoří mafii, sdílím taky. Dále souhlasím, že “vědecká “ alopatická medicína se bez přiznání omylu, kdy označila celostní medicínu vycházející z pojetí člověka jako komplexního organismu ve kterém vše souvisí se vším, se nemůže dál vyvíjet a člověku tak v mnoha případech škodí. (Naštěstí roste počet “osvícených “ lékařů) Nesouhlasím však s tím, že jste dal teologii, čili vědu o víře, jejíž účelem je institucionalizace víry, do rovnítka s křesťanstvím, jako takovým. Křesťanství bylo v tu dobu pokrokové vnímání Boha, které stanovilo základní pravidla mezilidského chování a položilo tak základy vývoje naší civilizace. To je na delší diskuzi, a konanou jinde.

Nemohu souhlasit s idealizováním křesťanství odděleného od teologie. Mám-li něco následovat, musím vědět jak a alespoň tušit kam. Jinak je to chiméra.

    Křesťanství bylo v tu dobu   ....  snad ano, jinak by tu těch 2000 let nebylo. Ale křesťanství je nyní na slepé koleji, kam se po staletí manévrovalo. Co si s tím počne už je jeho věc.

    My jen musíme konstatovat že na té slepé koleji jsou a nenechat se zlákat na totéž.

Opravdu křesťanství má také plně integrované represivní systémy vůči svobodné vědě i filozofii. Hm. Tak to je novinka.  Co vám třeba říká jméno vynikajícího filosofa dominikánského kněze Tomáše Akvinského, Sv. Augustina,  kněze a učence Jana Salisburyho, svatého Anselma z Canterbury astronoma františkána Rogera Bacona a tak b y se dalo pokračovat.

To jsou ti, jejichž poznání a argumentace se bezpečně pohybovala v oblastech, které jim jejich církev buď vymezila, anebo už to tam vzdala.

     Takových je celkem většina. Průkopníků za hranice neznáma nikdy nebývalo mnoho. Ale byli to právě oni, kdo posouvali hranice našeho poznání.

     A církve je za to stavěly na hranici .... a dodnes to církve a teologové nejsou ochotni uznat za zločinné jednání - jakkoli staré.

Dost tvrde a podle mnoha priznaku hodne se blizici k pravde, pokud ji v mnohem neni.

Asi ano, karma.

díky .... bohužel