V Bibli se můžeme dočíst, že zlo je velmi efektní a že disponuje velkou duchovní  silou. A proč? Protože potřebuje k získávání přívrženců právě duchovní efekty – chce působit silně, nepřemožitelně, mohutně. Satan v Bibli ukazuje, že má takovou sílu, že ovládá celé národy. Kristus oproti tomu uzdravuje ty nejubožější – malomocné, slepé, chromé… 

Bible například říká, že nikdo nemůže hovořit s mrtvými – ten, kdo to dělá, se ve skutečnosti obrací na síly, které stojí proti Bohu. Stejně tak to platí pro všechny duchovní směry, které se obracejí ke stromům, kamenům, řekám nebo hvězdám (nebeskému zástupu). Kdo odmítá vidět, že Tvůce díla je podstatnější a důležitější, než dílo, nakonec zjistít, že je služebníkem dřeva a kamene.

Biblická duchovnost totiž od člověka vyžaduje úsilí – úsilí, které je zcela vědomé. Bible jasně říká: "Komu bylo hodně dáno, po tom bude také hodně vyžadováno." Bible nás upozorňuje na to, že v každém z nás je Kainova krev, který ze závisti zabil svého bratra. Takže slušnými lidmi se nestaneme intuitivně, ale pouze vlastním svobodným rozhodnutím a velkým úsilím. Konání dobra totiž vyžaduje nejen velké úsilí, ale také obrovskou odvahu: "Nemá větší víru, než ten, kdo je ochoten položit život za své přátele."

Bible je pozoruhodná tím, že není ritualizovaná. Rád bych upozornil, že hovořím o Bibli, tedy o inspirovaném Slově Božím, nikoli o složitých obřadech mnohých církví. Bible je nejnáročnější soubor morálních pravidel, jaký si lze jen představit. Všichni například víme, že zabít člověka je největší zlo. Jenže historie lidstva je o tom, jak se lidé nepřetržitě a hromadně zabíjejí a nejen to – historie lidstva je historií permanentního porušování všech zásad biblického desatera.

(Pokračování příspěvku)

Jinak řečeno, nakonec většina lidí nebere vyšší princip mravní v klíčových okamžicích až tak vážně, nejsou schopni ho dodržet a raději se přikloní ke své vlastní "pravdě".

Zmínil jsem složité církevní obřady – obřadnost křesťanských církví však vedle islámu bledne – v islámu je ritualizováno naprosto všechno. Dokonce je tam matematicky stanoveno, kolik opakování Božího jména se rovná záchraně života člověka. Zatímco Bible říká, že "víra bez činů je mrtvá", v islámu je stanoveno i to, kolik modliteb nahradí dobrý čin. V křesťanství si nelze Království nebeské zasloužit – je to dar a můžeme ho buď přijmout nebo odmítnout – protože hříšní jsme naprosto všichni. Islámský ráj je za zásluhy – přičemž válka ve jménu islámu je přímou vstupenkou do islámského ráje. Ano, ideologie islámu má obrovskou duchovní sílu, ale když se podíváme na to, v jakém stavu jsou islámské země, tak pochopíme, do jakých končin tato duchovní síla směřuje.

Já bych byl opatrný v obdivu k síle, "která vede do jámy". Je nesrovnatelně lepší pustit bližního sednout v autobusu, než vášnivě vzývat Boha na náměstí. Ten, kdo vládne smrtí, je nesmírně mocný – k jakému výsledku však tato síla směřuje?

Proto je dobro špatně vidět, ale jeho výsledek je v konečném důsledku tak nezměřitelný, že je schopen překonat i smrt. Typicky to můžeme vidět třeba na dobrovolnících – jsou to téměř anonymní neviditelní lidé – tak se projevuje pravá (a především kladná) duchovnost. Její obrovská síla vyplývající ze spojenectví s Bohem se teprve ukáže, protože "Bůh vidí, co je skryto".

po přečtení první věty jsem skončil. Ta sama je totiž vrcholem.

Vrcholem čeho?

Ano, a bude to konec jedné epochy které vládlo náboženství, jež je vlastně vyšší projekcí rodiny a svého přírodního instinktu. Zkrátka náboženství se znemožní a ukáže se ve světle vnitřního duševního potenciálu lidí, jako kontraproduktivní a bránicí rozvoji  své vnitřní identity a tahu.  Navíc přestaneme vnímat společnost v rozměru vše spásnosti a nadřazenosti a projektování jejího ideálu na jedince. Společnost  bude vnímána jako množina lidí s různým tahem a potřebami a bude zde snaha udržovat zde společenskou smlouvu vzájemného soužití a kdo jí poruší tvrdě na to doplatí. Pak tu bude možná další scénář, kdy zde už nebude místo pro manipulaci s lidskou nezralostí a náboženství bude vykázáno ze společnosti a vnímáno jako nevolnictví. My si mnohdy zatím neuvědomujeme svoji neustálou chybnou projekci na společnost jako prostředek manipulace a zlepšení života lidí, i když za sebou máme 200 let kolonializace světa a ideologické režimy a dnes sklízíme jen společenský rozvrat ... .  Je na čase změnit perspektivu a bude to tvrdé procitnutí. Ostatně tak vzniká většina norem společností a jejich potenciál oživení či života ... .

Píšete konec epochy, kde vládlo náboženství. Judaismus v Evropě docela brutálně ukončil Hitler. Zbytek židů víceméně prchl.

Nemyslím si, že bych stál příliš o podobné likvidace dalších náboženství na teritoriu Evropy. Ale něco takového se děje.

No to je ultra-turbo-blabol 

Snaha zpřístupnit vnímání a sílu - které jsme se dávno vzdali -  tak může na první pohled vypadat.