Společnost, rodina a generace ... ,  uskutečňují  to co odmítáme vnímat a projektujeme to do nějaké své vize, či projevu metafyzického. Vytváří vnitřní prostředí založené na komunikaci a vystavování různým projevům, stavům a dějům, jež nakonec odpovědí v nás vytváří nás naši osobnost, stav a postavení vůči sobě a světu. Toto prostředí, nikoliv Bůh či náboženství, vytváří člověka a osobnost. Pokud toto prostředí budeme neustále svými projevy a snahami "napravovat" , budeme ničit jeho vzájemnou vyváženost a vytvářet to co je teď kolem nás. 18 století vytvořilo člověka dalo mu příjmení a svobodu, 19 století přinesl rozmach jeho vývoje a uvědomění svého místa, 20 století s tím experimentovalo a přineslo uvědomění svých hodnot. Jeho odkazem je přestat se projektovat do společnosti a měnit její ekosystém. 21 je věkem vnitřního vývoje jedinců a věkem individualizace a poznání své vnitřní roviny a oddělení se vnitřně od tradic, dogmat, rodiny a společnosti. Hlavním motem je vnímat společnost jako ekosystém založený na biodiverzitě, různých lidských prostředí a povah i etnických, náboženských atd. Společnost je vlastně škola jež má vytváří podmínky, třídy pro různé lidi a jejich potřeby, tahy. Nikoliv jako dříve snaha o jedné velké třídě. To co vnímáme jako rozkol či ztrátu hodnot, jež tu byla staletí, není nic fatálního, od duchovnímu jež nám dala společnost a její vládcové, přistupujeme k duševnímu a duševenství, jež má globálnější vnímání. Materialismus nás vlastně má a osvobozuje ze zajetí dogmat a domnělé vize funkčnosti světa, jež nám bylo dáno rodinou, společnosti a my zatím vlastně nic jiného neznáme a ani nemůžeme. Je první fází a krokem. Jen je potřeba přestat vše projektovat plošně a naučit se individuálnímu a globálnímu vnímání, vědomí.Je duševní a duchovní pubertou ... .

Ano, tak nějak. Díky ....

Osobně vnímám tu skutečnost, kde žijeme v době přelomu, přechodu od ustálené civilizace, kterou utvářelo drsné prostředí planety a boj o vlastní přežití a vytvořilo její strukturu a vize světa, světskou a metafyzickou. Zde neexistovala lidská samostatnost a svébytnost, jako dnes. Právě otvírání duševního světa a rozvoj duševenství, zde zatím materiálního vytváří určitý rozkol řádu jež tu byl staletí a změnil se v dogma. Tím vzniká velké pnutí starého řádu jež nový chaos  vnímá jako "útok" na svoji podstatu. Nový řád - duševenství, díky pokroku vzdělání, poznání zákonitostí Univerza, techniky umí "dotvořit" a oddělit to co je přirozený děj daného prostředí a co je fikce. Nový řád či epocha je v 1 fázi tzv. neoddělenosti to zdědilo a vnímá jako skutečnost a toho co má obsáhnout a s čím se bude setkávat a vystavován. Tento proces oddělení přináší v 1 fázi díky poznání a přístupu k informacím tzv. znehodnocování a ukazování chyb tohoto společenského dogmatu, víry a norem. Svoji energii věnuje do tohoto "boje" :-). V druhé fázi díky určitému vnitřnímu pokroku a poznání, přichází proces projektování se do společnosti a snaha do ní projektovat své vize ideální společnosti. V třetí fázi pak dochází k poznání a prozření a na všech rovinách oddělení se od pupeční šňůry společnosti a poznání že ona má jiný smysl, úkol a její děj je poplatný jejím evolučnímu tahu a řádu. Jde už svoji cestou a vnímá vnitřní rozměr všeho ... . První dvě fáze, jsou hodně násilné a nebezpečné a je zde nebezpečí blokace. 1 fáze byla vlastně celé minulé století a všechny ideologie ... . Dnes nastává rozdrobená druhá fáze díky individuálnějším  osvobozování jedinců a ta je taktéž hodně "nebezpečná" a vlastně přináší vzestup esoteriky a manipulace s lidmi a projektování se do společnosti. Poznáváme boom vizionářů... . Na toto je potřeba dnes upozorňovat a ukazovat, než upadat do pastí těchto fází a držet ostatní v šachu.

Dovětek,

Lidé jejich vědomí se chová jako určitá frekvence, na které je možné naladit určitý žánr, každý máme určitý tah k určitému žánru, někoho oslovuje pop, dalšího, techno, nebo kántry, vážná hudba ... . Navíc tato naše frekvence a žánr nás uvádí do prostředí lidí s obdobnou frekvencí a žánrem, tak že vnímáme určité opodstatnění a to že je to o určitém řádu. Jsme v určitém zajetí.

Nová epocha a řád má nás naučit vnímat společnost jako ekosystém s určitou biodiverzitou různých žánrů, jež společně vytváří tvůrčí prostředí pro svůj a okolní vývoj a toto zdravé prostředí komunikace i rivality přináší stabilitu a rozvoj společnosti, než jeden či dva žánry jak to bylo doposud. Je to i rozkol mezi naši živočišnou instinktivní a sociální platformou jež je hodně sobecká, agresivní, dogmativní a ideová s duševní - duševenskou platformou která je více skrz rozvíjení poznání altruistická.Zde se ukazuje i fatální problém že víra respektive náboženství,  "nedovoluje" vzniku tohoto ekosystému žánrů, rozmanitosti společnosti, neboť vlastně vzniklo z živočišné instinktivní a sociální platformy a nese si její stigmata a omezení.  Dnešní stav je přechodový a hodně neustálený ale je za tím určitý řád a smysl.