ČSSD spolu s KSČM ve vládě - blahobyt anebo pohroma?

Popularita KSČM je na vzestupu. Její představitelé se derou do vedení krajů. Těší se do vlády. O co tu jde? Co se u nás děje?

Pro někoho jistota, pro někoho hrůza

kliknutím na podtržené texty se dostanete k odkazům a odpovídajícím článkům na blogu i na netu

Za minulého režimu si většina z nás pojmy Svoboda a Demokracie spojovala s pojmem Blahobyt. Občas tak nejspíše uvažovali i kovaní soudruzi.

To je však jen jedna úroveň vědomí a uvažování občana bývalých socialistických států - ta neoficiální.

Na jiné úrovni vědomí - silně vynucované a oficiální - byla demokracie vysmívána. "Slabost" západní demokracie a síla mezinárodního komunistického a dělnického hnutí byla na školeních dokladována mnohými příklady. Kdyby demokracie nebyla slabá, soudruzi by nemohli zvítězit ... Socialistické zřízení je podle nich prý na mnohem vyšší úrovni než demokracie.

Proč? Neboť se zbavili vykořisťovatelů a všech možných protistátních a spikleneckých center. Socialismus v tomto ohledu slabostí rozhodně netrpěl. Plánované hospodářství sice stále více zaostávalo za západem - což jsme věděli všichni - ale zase nebyli nezaměstnaní. Bylo bezplatné zdravotnictví a s důchodem nebylo naprosto nutné si lámat hlavu. Stejně jiná varianta nebyla.

Pojem socialistická demokracie se nepoužíval. Socialistické státní zřízení mělo velice výstižný oficiální název - diktatura proletariátu. Na demokracii si ani nehrálo.

Pro ilustraci poměrů v socialismu stačí jen konstatovat, že ani na venkovskou zábavu si nikdo nedovolil jít bez :-) průkazu totožnosti. Případné problémy by nestály za to.

Mluvit o KSČM jako o demokratické straně je z tohoto úhlu pohledu čirý nesmysl. Setrvávat v tomto nesmyslu zavání docela úspěšným pokusem o sebevraždu. Nikoli Jana Masaryka, ale všech demokratických stran včetně ČSSD.

Socialistická propaganda byla neuvěřitelně účinná i na děti řekněme "alternativně vychovánané." Chodili jsme do kostela a máma byla s námi doma. Do školky jsme nechodili.

V r.1970 mi zemřel děda - táta táty. Bylo mi devět let. Chodil jsem do třetí třídy.

Na pohřbu mě překvapilo veliké množství lidí. Už rok jsem chodil ministrovat a tak jsem měl docela dobrou představu kolik lidí asi tak chodí na pohřby. Tady byl dav, který jsem naprosto neočekával.

Na konci obřadu si několik lidí postupně vylezlo na hromadu čerstvé hlíny a pár slovy se s ním loučili. A kupodivu jich několik také řeklo, že byl výborný zaměstnavatel, který teho pro své zaměstnance hodně udělal.

Děda Jan Rýznar měl totiž ještě s dvěma bratry v Zábřeze na Moravě docela velkou fabriku na elektromotory - určitě přez 400 zaměstnaců.

Moc jsem nerozumněl tomu, co se mi tenkrát honilo v hlavě. Ale věděl jsem, že mám radost. Tolik moc lidí přišlo na pohřeb mého dědy. A měli ho rádi - i jako fabrikanta. Kupodivu jsem tím byl i docela překvapený. Zkrátka naprostý chaos v hlavě. Radost spolu s údivem. Kolik lidí mělo rádo mého dědečka. Přestože byl fabrikant.

Tak takhle zblbla devítileté dítě socialistická škola. Můžeme se divit, že ještě dnes mají i dospělí lidé v hlavě chaos?

Pro zajímavost je možné kliknout na jeden z kádrových  posudků mého dědy.

Za socialismu jsme věděli, že tam za ostnatými dráty jsou nezaměstnaní. Ale také jsme věděli, že se tam lidé jako celek mají lépe než my tady.

Zkrátka jsme v tom měli pěkný chaos. Tenkrát jako i dnes. Je nějaký rozdíl?

Určitě - tenkrát s tím nikdo nemohl nic dělat. Jakákoli kritika měla vyloženě existenční dopad. Dnes můžeme mít na dění v naší zemi každý nějaký vliv. Nejen tím, že máme skutečně svobodné volby. Třebas i tím, že mohu svobodně a veřejně psát tento blog.

Proces to není jednoduchý. Ještě dnes je markantní rozdíl mezi východním a západním Německem. Po dvaadvaceti letech ... v jedné zemi.

Během pár let po revoluci se věkový průměr obyvatel ČR zvedl cca o šest let - v důsledku nové, "západní" techniky. Na výměnu kyčelního kloubu se čekalo léta. ...  A přesto se stále nacházejí lidé, velebící socialistické bezplatné zdravotnictví.

Teravádový mnich bhante Ashin Otama měl několik oblíbených anekdot. Jedna z nich:

Rub řekl:"Nenávidím líc, Spalte jej!" ... I bylo mu vyhověno.

Co očekává naše společnost od české levice? JISTOTY .... ale mohou nám je dát? Jestliže ano, tak jaké?

Co mám proti české levici? Několik věcí. Za prvé komunisty považuji za zločince a podvodníky. Konec konců existuje zákon o protiprávnosti a zločinosti komunistického režimu. Jak jinak se tedy dívat na stranu, která se snaží tento režim zpřítomnit.

ČSSD se od komunistů vlastně nikdy důsledně neoddělila. Viděno mýma očima ČSSD nikdy neměla reálný a konkrétní program - jen proklamace. Nikdy se nesnažila být konstruktivní opozicí - tzn. spolupracovat jakkoli důrazně na plynulé kontinuitě právního řádu ČR. Šla vládě po krku ...

ČSSD nic jiného ani neumí a tak se teď spojuje s komunisty.

Před 89. jsme všichni "věděli", že se na druhé straně hranic žije lépe i přez to, že jsou tam nezaměstnaní a spousta dalších problémů.

Nyní roste počet těch, kdo od tandemu KSČM - ČSSD očekávají prosperitu.

Nejedná se jen o lidi s nízkými příjmy. Dokonce i mimoň - senátor Okamura - prohlásil komunistické poslance za "mravnější" než ty ostatní. Prý proto, že zatím neměli příležitost krást.

Jak mohou být komunističtí poslanci "mravnější", když máme zákon o protiprávnosti komunismu a zločinosto komunistického režimu?

Snad se dá říci, že demokracie - konkrétního státu - je tak silná, jak silně jsou v jednotlivcích zakořeněny demokratické principy.

Neboť

svoboda rovná se prosperita. Prosperitu si užijeme pouze a jedině ve svobodě.

Stačí kratičká prohlášení současných komunistických radních, aby bylo jasné že komunisté nás rozhodně nepovedou k prosperitě.

Tím pádem ani ke svobodě.  Anebo snad naopak?

Dodatek:

Na základě diskuse pod tímto článkem bych rád zdůraznil, že

Je obrovský rozdíl mezi pojmem špatná vláda a nedemokratická vláda.

Stejně tak je rozdíl když řeknu, že některá strana je nedemokratická - anebo je potenciálním ohrožením demokracie - anebo když řeknu že ta a ta strana mi nevoní ... z nějakých důvodů.

Pojem demokracie má zkrátka svůj vymezený a obecně uznávaný význam. 

Obliba a neobliba té či oné politické strany je už věcí osbního "vkusu". Tento vkus je subjektivní. Ale i tak se dá docela objektivně debatovat nad KONKRÉTNÍMI programy politických stran.

Podobné téma:

Je možné v ČR beztrestně znevažovat komunistické zločiny?

KSČM v parlamentu - výsměch demokracii

Důchodová reforma - podívejme se pravdě do očí

Komunismus, komuna, komunita a komunista. Aneb nebe a dudy.

Vážené exotické koření Tomio Okamura není komunista - on je mimoň

Levice,pravice - co s odbory? Cha cha chááá! Už jsou doma .... I.

Vědecký komunismus v r.2012 - lež jako věž.

Socialismus, komunismus, nebe - bude něco z toho fungovat?

Jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a marxismem? Nepodstatný?

V základech krize - křesťanský sentiment

Poslední naděje ČSSD - absolutní imunita jejich poslanců.

Skutečně oranžoví voliči netuší, že kradou ještě víc než modří?

Ideová základna pro pravici 21. století vychází z marxismu

Rampula-bude někdy ČSSD státotvornou a kvalifikovanou opozicí?

Studenti u Zimoly podruhé neuspěli a přitvrdili. Odmítli celou KSČM

Ústí nad Labem, 10.12.2012

Ing. Jan Rýznar