Ježíšovo "zmrtvýchvstání" je vlastně "smrt" vyzářením.

Křesťané nahlíží na Ježíšovu "smrt" jako na zmrtvýchvstání. Toto zmrtvýchvstání považují za jeden z nejpádnějších argumentů Ježíšova Božství. Jsou však kultury, kde tento typ smrti je docela běžně popisován i v minulém století.

 

Například dzogčhen - jedna z větví tibetského budhizmu.

Slovo „dzogčhen“ je z tibetštiny překládáno jako “úplná dokonalost“. Jeho význam odkazuje k pravé přirozenosti všech bytostí, k jejich „prvotnímu stavu“. Tento stav je od počátku svobodný a nezávislý na všech omezeních a podmíněnostech.

Když jsem se s jejich popisem smrti vyzářením setkal poprvé, byl jsem velice překvapen. Přednášející popisoval jen tak mimochodem smrt učitele svého učitele, tedy událost někdy z minulého století. Okamžitě mě napadla naprostá podobnost s Ježíšovým "zmrtvýchvstáním".

Tento skutečně triumfální konec života však není v jejich tradici příliš přeceňován. Svědčí "pouze" o mimořádné zralosti adepta osvícení. Kvalita a způsob jeho pozemského života mu totiž umožní, aby se jeho fyzické tělo reabsorbovalo do světelné podstaty živlů, které jej vytvořily.

Dotyčný předem ví o tomto způsobu odchodu ze světa. Požádá před smrtí své přátele či příbuzné, aby jeho pohřeb odložili o několik dní po jeho smrti. Zpravidla se jedná o 3 - 8 dní.

Svědkové popisují, že již velice brzy po smrti si při manipulaci s tělem zesnulého povšimli nápadného úbytku hmotnosti. Vlastní vyzáření je však dílem okamžiku. Je doprovázeno různými světelnými úkazy - jasným světlem anebo duhou. A někdy také nádhernou vůní.

Fyzické tělo zmizí někdy úplně, ale někdy zůstávají vlasy a nehty. Jeden z písemných popisů můžeme najít v knize Sogjala-rinpočhe: Tibetská kniha o životě a smrti.

Událost je z r. 1952 - zemřel docela obyčejný kameník vytesávající mantry a posvátné texty. Nikdo o něm dopředu nic zvláštního nevěděl.

Těsně před tím, než ve věku 79 let zemřel, řekl rodině: "Chci od vás jediné, abyste po smrti s mým tělem týden nehýbali." Dali jej tedy po smrti do zvláštní místnosti. Šestý den si všimli, že se tělo zmenšuje.

Ráno osmého dne, když byl připraven pohřeb, odkryli pokrývky a našli jen vlasy a nehty.

Několik dalších případů - také z minulého století - bylo popisováno v knihách, které momentálně nemám k dispozici, ale to není důležité.

Další zajímavou shodou je 40 denní zjevování se Ježíšova světelného těla. Tibetský budhizmus má zkušenost - ověřitelnou od určitého stupně meditačního zklidnění a dosažení určitého stupně čistoty - že posmrtné procesy barda přerození probíhají max 49 dnů.

Zde bych rád přidal vlastní zkušenost. Před nějakými 18 lety jsem začínal s vipassanou, což je meditace všímavosti. V té době jsem byl ještě víceméně katolík. Již po několika měsících jsem si uvědomil, že jsem schopen nějak vnímat moji interakci s okolím. Tuto interakci jsem vnímal i ve chvíli, kdy jsem se začal za někoho "modlit".

Po uplynutí další doby jsem si uvědomil, že podobnou interakci vnímám i při modlitbě za "čerstvě" zemřelé. Při modlitbě za dříve zemřelé jsem žádnou interakci nevnímal. Několikrát se mi také stalo, že při "modlitbě" za "čertstvě" zemřelého tato interakce bleskem skončila a již se mi ji nepodařilo navázat. Pro mě je limitní doba cca 14 dní po smrti.

Takže učení, že lama je schopen zemřelému pomoci po celou dobu průběhu této transformace, pro mě není nic převratného.

Bardo přerozování může skončit kdykoli od okamžiku smrti, ale nejpozději za 7 týdnů. Po celou dobu tohoto procesu je vědomí zemřelého v reálném kontaktu s "naší sférou". Ježíš tedy využil téměř maximum této doby.

Považuji za obrovskopu výzvu současnosti přiznat si tyto zkušenosti a paralely. Pro nás všechny je prospěšné uvědomnění si faktu, že nejsme jen toto fyzické tělo. A něco velice podstatného z nás, nějakým způsobem pokračuje v existenci i po smrti fyzického těla.

Křesťany tyto zkušenosti zase pomohou postavit nohama na zem. Možná jen kratičká úvaha - hovořit o Kristu jako o zmrtvýchvstalém - není úplně přesné. Skutečným "zmrtvýchvstalým" byl např. Lazar. Muž, který fakticky zemřel, ležel tři dny v hrobě a Ježíš jej vzkřísil a vrátil zpět do běžného pozemského života.

Podobné téma:

Tajemství krásy života

Římskokatolický kněz - můžeme mu říkat duchovní?

Bludný balvan č.2 pro kardinála Duku za ne-vztah psyché a duše

Velikonoční rytmus Vítězného.

Duše a tělo - veselý úvod do transpersonální psychologie

Katolíci: bez perspektivy. Jsou to křesťané, anebo jen hříchovci?

Čeká nás střet kultur s islámem? Pak budou židé mezi námi chybět.

Život - cesta, hledání anebo jen hra?

Světélko naděje - návštěva "prázdného" pokoje

Nad hroby našich blízkých - aneb Dušičky s úsměvem

Modlitba a píseň nad hrobem - Jiří 23 let

Kam vede Grygara, Halíka i !! nás !! jejich primitivní dualismus?

Jsou džihád,fatva apod. k smíchu?Nikoli,likvidují neurotransmitery

Co vypovídá psychopat Barták o Halíkovi a naší psychologii?

Gospa z Medžugorie Benediktu XVI.: opravte encykliku Fides et Ratio

Svatá Boží Trojice - podvod tisíciletí

Já, Evina, život a realita

Mezi rozumem a instinktem - klerikálové na pedagogických fakultách

Duše kontra psyché - kdo ovládá naše školství?

Nad hrobem mých rodičů - táta - smrt v kruhu rodiny

Nad hrobem mých rodičů - máma - smrt v nemocnici

Ústí nad Labem, 22.4.2014

Jan Rýznar