Gravitace - jako důsledek "nedokonalosti" projekce ducha do hmoty.

Zaujal mě článek Tomáše Briaského: Temná hmota a temná energie (antropocentrismus v kosmologii 1). V tomto blogu se chci zamyslet nad problematikou gravitace, hmoty, prostoru a poznávacího procesu.

Hermes Trismegistos - třikrát veliký

Pan Briaský svůj článek uvádí jako 1.díl pojednání o antropocentrismu v kosmologii. Již tento podnadpis napovídá, že bude řeč o tématech na rozhraní fyziky, astronomie a filozofie. Dříve pochopitelně také teologie a víry. Je dobré si hned na úvod uvědomit, že římskokatolická církev tuto oblast dodnes považuje za "výsostné území teologie" a na narušování těchto "hranic" hledí s nelibostí a nedůvěrou. Uvedené platí např. i pro rádoby liberálního teologa Tomáše Halíka.

Na vysvětlenou: Antropocentrismus (z řeckého anthrópos, člověk, a kentron, střed) znamená soběstředný způsob myšlení, názor či postoj, podle něhož je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení, případně i cílem vesmíru. Pojem je sice moderní a spíše polemický, jako antropocentrismus lze ale vyložit i slavný výrok Prótagorův, že „člověk je mírou všech věcí – jsoucích, že jsou, nejsoucích, že nejsou“.

Diskutované otázky se snaží exaktně zkoumat rozhraní hmota - vědomí/duch/. Případně také analyzovat a popsat obousměrné vzájemné působení hmota - vědomí/duch/.

Zastavím se u problematiky ekvivalence výrazů vědomí a duch. Křesťanská filozofie 21. století ekvivalenci těchto pojmů neuznává. To je dobré mít na paměti.

Křesťanská filozofie naprosto postrádá jakékoli meditační zkušenosti a proto trvá na personalizaci Ducha.

Filozoficko - spirituální směry pracující s pojmem vědomí mají zkušenost vědomí rozprostřeného do "prostoru". Takto vnímané a popisované vědomí má vyloženě charakter pole a tyto meditační zkušenosti naprosto kontinuálně prolongují do objevů kvantové fyziky a fyziky mikročástic.

Zkušenost "lidského vědomí" rozprostřeného jako pole, popisuje i C.G. Jung a Stanislav Grof.

Katolická církev - potažmo křesťanství" - tvrdošíjně jakékoli externalizované vědomí popírá - aniž by byla ochotna připustit, že se z její strany jedná o pouhé tvrzení, anebo ještě lépe o jeden z jejich základních axiomů.

Lehounce se dotknu docela zásadního problému - současná fyzika naprosto není schopna uspokojivě definovat rozhraní hmota - duch, tak jak si to představovala křesťanská filozofie. Problém spočívá v tom, že se velice perfektně daří neustále rozkládat na svébytné "mikrokosmy" všechny rádoby hmotné elementární částice!

To, co jsme zvyklí považovat za hmotu rozhodně není hmota podle našich představ. Jednoznačně se jedná o pole, tvořená rotujícími a kmitajícími útvary. Obezličky typu objevů "částice nepředstavitelně malých rozměrů, která jiným částicím propůjčuje hmotnost" svědčí o tom, že se dostáváme do slepé uličky. A to spíše ve filozofii vědy, než ve fyzice.

Kvantová fyzika tvrdí ze zkušenosti, že realita neexistuje, ale že se realita děje. Takže je možné předpokládat, že žádná nejelementárnější hmotná částice nikdy nebude nalezena. Vždy narazíme na shluk rotujících energií.

Pokud někdo něl možnost cvičit s powebalem, ví oč se jedná. Powerball, kulatý přítel, který je ideálním tréninkovým nástrojem pro posilování horních končetin. Technická hříčka, která funguje na velmi jednoduchém principu gyroskopu. Tento pricip vám umožní nenáročnými pohyby přivést powerball do vysokých otáček a vyvinout sílu až 18 kg, která pořádně prověří a posílí váš stisk.

Nejmodernější fyzika tedy dochází ke zkušenosti naprosto intimní vazby mezi hmotou a vědomím, mezi projeveným a neprojeveným.

Tato intimní vazba je pochopitelně obousměrná. Změna vědomí - pokud jej chápeme jako pole - automaticky mění vnímatelnou a pozorovatelnou hmotu. Obráceně platí totéž. Přibrzdíte rotující "částice" a okamžitě změníte "vědomí - pole".

V tomto světle potom budhistické a hinduistické konstatování, že svět je maja - iluze - nabírá podobu exaktní vědy. Bohužel, západní vědec není schopen dále pokročit. Neboť nemá zkušenost sebepoznání a neví, jak on sám funguje a jak si ve své vlastní mysli vytváří obraz okolního světa.

Kvantová fyzika proslula konstatováním, že:

Očekávání ovlivňuje výsledek experimentu.

jak je to možné? Pohybujeme se ve světě nejmenších částic "hmoty".  Pozorující a zkoumající bytost západní civilizace vnímá sama sebe jako jednolitou entitu - myslím, tedy jsem. Většinou je tato bytost identifikována se svým tělem a tak má za to, že její vliv končí na hranicích tohoto těla. Fatální omyl.

Z tohoto pohledu máme dvě základní části - pozorujícího a prožívajícího. Bez tohoto uvědomě ní se nedostaneme dále.

Na úrovni popularizačního článku je možno konstatovat, že pozorující část je mozek /racio, nervová soustava, a vše co má řekněme elektrický charakter - měřeno uvnitř těla.

Prožívající část je srdce a  vše, co má více méně chemický charakter - endokrinní systém. Tedy intuitivní a emoční část.

Projevy obou nasich "soustav" lze exaktně odměřit dálkově i mimo hranice našeho těla!

Vyzařování "srdeční" části je cca 5000x silnější, než vyzařování "mozkové" části.

Intuice je reakce na detekované a příjmané vyzařování odněkud zvenčí.

Intuice je vnímána opět přez endokrinní systém.

Jakékoli pozorování či racionální "objevování" okamžitě vyvolá reakci "prožívající" části a ta okamžitě vyvolá reakci okolí - včetně možného vlivu na výsledky "exaktního" pozorování.

Konečně se dostaneme k vlastnímu tématu. Pohled na gravitaci jako na důsldek "nepřesnosti a nedokonalosti" projekce "vědomí do hmoty. Tuto možnost naprosto jinými slovy p. Briaský ve svém článku naprosto jinými slovy lehounce naznačuje.

O co se jedná? Představme si, že do projektoru vložíme následující obrázek a promítneme jej v dokonale zatemněné místnosti na ideální plátno:

Nyní budeme měřit intenzitu a vlnovou délku světla na černé ploše. Měla by tam být nulová intenzita a černá barva. Pochopitelně tam v jakékoli realitě naměříme rozložení nějakého světelného pole. Vídíme, že toto pole nevzniká iterakcí obou obrazců na plátně, ale toto pole vzniká jako reálný důsledek procesu projekce.

Teď se mě docela oprávněně zeptáte o jakou projekci mluvím. Ihned o dvojí projekci. Obrázek - realita se projektuje do vědomí badatele, či diváka a zpětně na "plátno" působí dopad či projekce prožívající části badatele, vědce či diváka.

Pokud bychom uměli měřit rozdělení pozornosti diváka na plochu plátna, jistě tušíte, že nebude rovnoměrná. Nejvíce pozornosti bude na obou barevných obrazcích a zbytek pozornosti - či vědomí bude nějak rozloženo na podkladové černé ploše.

Ale pojďme dále - víme, že máme pozornost pozorující a pozornost prožívající. Můžeme očekávat, že u cvičeného pozorovatele bude pozornost pozorující rozložena naprosto rovnoměrně po celé projekční ploše barvičky nebarvičky.

Naproti tomu pozornost prožívající nebude rovnoměrně rozložena ani omylem. Obrázky v nás něco vyvolají a nikdo ze západních vědců není pánem této složky pozornosti. Ovládnout tuto složku pozornosti je otázkou celoživotní duchovní cesty a očisty. V plném rozsahu může být rovnoměrná jen u osvícených jedinců.

Neschopností ovládat prožívající složku pozornosti se projevuje karma. Tím že něčemu jsme "nuceni" věnovat pozornost - ať vědomou či nevědomou - a neumíme to změnit, vzniká přitažlivost dle karmických zákonů.

V kině tedy sedí divák a pozoruje. Dejme tomu, že se na něj z boku podívá někdo další. Co bude pozorovat? Myslíte si že bude pozorovat řekněme dva objekty - pozorujícího č.1 a plátno? Omyl bude pozorovat tři objekty. Pozorujícího č.1, plátno a dále také bude pozorovat proces pozorování, který probíhá mezi divákem a plátnem.

Pozorující č.2 již tedy pozoruje o objekt navíc. Svým způsobem je to jen další vzájemná iterakce. V oblasti vztahů a psyché se tyto vzájemné iterakce nazývají karmické tvořící síly.

Podle definice je gravitace, gravitační interakce  univerzální silové působení mezi všemi formami hmoty a právě tím se odlišuje od všech ostatních interakcí. Gravitační interakce je nejslabší ze základních interakcí a má nekonečný dosah a je vždy přitažlivá. Wikipedie

Gravitace je tedy probíhající proces "pozorování" a vzájemného

"prožívání a poznávání" přítomných objektů.

Vrátíme-li se zpět do kina k pozorovateli č.1, tak zjistíme že jeho prožívající pozornost je rozprostřena po plátně podle toho, jako "váhu či závažnost" daným objektům přikládá. Jeúplně  docela jedno, zda jej odpuzují a vyvolávají záporné emoce, anebo přitahují a vyvolávají kladné emoce.

"Gravitační" síla je vždy přitažlivá a úměrná síle emocí a pozornosti. Tak si přitáhne objekty oba.

Pokud chceme být pány svého štěstí, musíme být pány své prožívající pozornosti.

V opačném případě si k sobě přitahujeme to co se nám nelíbí,

stejně jako to, co se nám líbí.

Jak nahoře, tak dole - Hermes Trismegistos.

Alespoň tolik na úvod k velice zajímavé problematice.

P. S : Higgsův boson je posledním chybějícím článkem v takzvaném základním modelu částicové fyziky, který popisuje základní stavební kameny vesmíru.

Ostatních 11 částic, které model předpokládá, již bylo nalezeno. Objev Higgsova bosonu by potvrdil platnost celého modelu. Pokud by nebyl nalezen, museli by vědci přehodnotit současné teorie o vzniku vesmíru.

Vědci jsou přesvědčeni, že v první biliontině sekundy po velkém třesku byl vesmír obrovskou směsicí částic bez hmotnosti, které létaly rychlostí světla. Až interakcí s Higgsovým polem získaly hmotnost a nakonec utvořily vesmír. Higgsovo pole je zatím teoretické a neviditelné energetické pole, které proniká celým vesmírem. Některé částice, které vytvářejí světlo, pole neovlivňuje, a proto nemají žádnou hmotnost. Další částice ale pole přitahuje a hmotnost jim dodává.

Podobné téma:

Vědci opatrně prohlašují: Skutečně jsme objevili 'božskou částici'

Já, Evina, život a realita

Konsenzus jako forma rozhodování a řízení - vědomá komunikace

Za co platíme ministra školství a jeho zaměstnance? x pí.Teplá

Kam vede Grygara, Halíka i !! nás !! jejich primitivní dualismus?

Kabala času, čas kabaly - model osobnosti v kabale

Teologie je věda stejně jako astronomie či biologie.Cha cha chá!

Jiří Grygar: Pokus o katolickou vědu skončil v r.1886 Freudem

Halíkova Křesťanská akademie - proč má logo s mudrci z východu :-)?

Bludný balvan č.3 pro křesťanskou akademii-Primát teologie nadvědou

Gospa z Medžugorie Benediktu XVI.: opravte encykliku Fides et Ratio

Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

Bludný balvan č.2 pro kardinála Duku za ne-vztah psyché a duše

Láska není emoce, láska je stav, schopnost a síla

Duše a tělo - veselý úvod do transpersonální psychologie

Blízký konec nejrozšířenější utlačovatelské ideologie - křesťanství

Současná sociologie jako křesťansko-komunistická pavěda

Marx versus Jung? Nikoli, jen dva různé pohledy na totéž

Římskokatolický kněz - můžeme mu říkat duchovní?

Jsou džihád,fatva apod. k smíchu?Nikoli,likvidují neurotransmitery

Grygar konečně kardinálu Dukovi zlomil vaz. Sobě snad také ...

Tajemství krásy života

Mezi rozumem a instinktem - klerikálové na pedagogických fakultách

Wu - Wei jako základ euroatlantické sociologie pro 21.století I.

Wu - Wei jako základ euroatlantické sociologie pro 21.století II.

Ústí nad Labem,  31.1.2014

Jan Rýznar