František I. likviduje základní znak ř-k církve. Její výlučnost.

Neevropský původ Františka I. se začíná projevovat zásadním odklonem od nauky po staletí hlásané magisteriem učitelského úřadu římsko-katolické církve na evropském teritoriu. František I. nyní vyloženě válčí s vatikánskou kurií v mnoha směrech.  Jedním z těch zajímavých je otázka možnosti šťastného posmrtného údělu pro ateisty.

Italský list La Repubblica na čtyřech stránkách otiskl Františkovo vyjádření k několika zásadním věroučným otázkám. Vatikánskou kurii nejvíce zaskočilo jeho konstatování, že

I nevěřící se mohou dostat do nebe.

Současý papež tuto formulaci použil poprvé v květnu a vyvolal tím velice ostrou reakci vatikánské kurie. Nyní tento svůj postoj dále rozvedl:

Boží milost nemá žádné limity a Bůh odpouští všem, kdo poslouchají své svědomí.

Podobné konstatování velice opatrně použil již Jan Pavel II. v ještě pikantnější souvislosti. Jan Pavel II. prohlásil, že:

Božímu milosrdenství nelze klást žádné meze.

Jan Pavel II. tehdy dokonce výslovně připustil možnot spásy Satana.

Vraťme se však k Františkovi. Definoval nyní hřích jako jednání, kdy člověk jde proti vlastnímu svědomí, ať už je nebo není věřící. "Naslouchat a následovat své svědomí znamená rozumět rozdílu mezi dobrem a zlem."

Tady však František I. prozrazuje zřejmě největší selhání římsko-katolické církve v minulém století. Církev ve svojí nabubřelosti naprosto ignorovala poznatky psychologie. Jde tak daleko, že se prostřednictvím svých spolkových organizací jako je Sysifos a Česká křesťanská  akedemie snaží dodnes s těmito poznatky bojovat, namísto moudré snahy o jejich integraci do své nauky.

Současný papež tady tvrdě naráží na naprostou neschopnost katolíků vycházet z objektivně vnímatelných a popsatelných vlastností a schopností lidské psyché - potažmo duše. Pak je nucen - při nejlepší snaze - si vymýšlet a vyslovovat zbožná přání, která lze okamžitě vyvrátit.

Františkova nejnovější fomulace:

"Bůh odpouští všem, kdo poslouchají své svědomí",

je totiž zásadně jiná, než jeho formulace z května tohoto roku:

I ateisté mohou do nebe, když konají dobro.

František I. i Jan Pavel II. se sto let po Jungovi a Freudovi marně snaží pochopit, uchopit a popsat podstatu zla.

Výše uvedené výroky papeže Františka dle něj mluví stejně o stejné věci. To však není pravda.

Františků výrok - ateisté mohou do nebe, když konají dobro - jistě každý rozumný člověk odsouhlasí.

První výrok -"Bůh odpouští všem, kdo poslouchají své svědomí" - však již akcentuje nesmyslné křesťanské představy. Tato papežova formulace je v podstatě převyprávěním tradiční křesťanské poučky, že

nevědomost hříchu nečiní.

S touto formulací v současnosti souhlasit naprosto nelze. 

Ani relativně moudrému a snaživému papeži nemůže dojít naprostý rozpor v jeho výrocích o jednom jediném bodu nauky křesťanských církví.

Křesťané pojem nehřích zaměňují za pojem dobro, což je naprosto nepřípustné.

Pominu nesmyslnost a současnou neobhajitelnost křesťanského pojmu hřích. Zůstaňme jen u pojmu svědomí.  

Podle českého předního psychiatra Oldřicha Vinaře, zjednodušená psychoanalytická interpretace mluví o svědomí jako o superegu Za jeho mohutnost má zodpovídat chování otce k synovi v jeho útlém dětství.

Pokud má být svědomí něco reálného v nás, pak jej musíme ztotožnit s Freudovým superegem. Superego je vlastně nadosobním hlídačem etiky, morálky. Je vytvářeno rodovou zkušeností toho, co nám jednak prospívá, ale také toho, co společnost kolem nás pokládá za standartní, přijatelné a prospěšné. O jeho objektivitě nemůže být tudíž ani řeč.

Je velice subjektivně formováno a symbolizuje fakticky soud rodu, či nejbližšího rodiného a společenského okolí. Posílat někoho do nebe či do pekla jen na základě "soudu" této povrchní instance je velice krátkozraké a nesmyslné.

Dobro bychom mohli definovat jako jednání konkrétní bytosti, které přináší prospěch z dlouhodobého hlediska. A to pokud možno v co nejširší souvislosti. Takovýto efekt však není ani v silách superega.

Vidíme zde jasný důkaz, že ani tak relativně pokrokový ř-k prelát - jakým se jeví papež František - naprosto nezvládá integraci ani těch nejstarších poznatků a zkušeností psychologie do slovníku tradiční katolické nauky o duši.

Potom se nemůžeme divit, že představy katolíků o spiritualitualitě a jejích zákonitostech jsou velice liché.

Integrace i nejstarších poznatků psychologie do katolické spirituality má totiž zásadní problém - křesťanskou ideu osobního Boha. Jak může být "osobní" Bůh, když už i superego /složka lidské osobnosti/ je nadosobní.

Suma sumárum vidíme zde jeden ze zásadních renonsů novodobé římskokatolické církve:

Papež bez jakéhokoli dalšího komentáře tvrdí v zásadní otázce něco jiného,

než oficiální magisterium učitelského úřadu.

Pokud by František usiloval o změnu učení v této otázce, postupoval by jinak. Nejpravděpodobnějším důvodem jeho vyjádření je tudíž populizmus. Tomuto populizmu ve velkém sloužil svého času populární Jan Pavel II - svým způsobem zejména v oblastech ekumeny. Tam byly jím deklarované postoje velice odlišné od oficiálního učení magisteria a přez více než 30-letý pontifikát žádnou změnu nezakotvil.

Můžeme se také  na celou problematiku podívat i s humorem:

Papež František nevěří v některých docela zásadních otázkách oficiální nauce své církve ....

a stejně jako Jan Pavel II s tím nemíní nic dělat. Opět čirý populizmus.

Podobné téma:

Žízeň Vatikánu po moci rozděluje křesťanstvo a poškozuje katolicismus - Hans Küng

Sv. Václav - dějiny i katolíci nás trošičku klamou ...

Katolíci: bez perspektivy. Jsou to křesťané, anebo jen hříchovci?

Římskokatolickou církev nezaložil Ježíš, ale římští císaři ve4.stol

Byl překlad Nového zákona ve 4. století účelově deformován?

Křesťanství jako přímý zdroj holocaustu.

Pontifikát Benedikta XVI. - trvalý útěk před zodpovědností.

Bůh Benedikta XVI. není zdrojem etiky. Je jen zdrojem jeho moci.

Blízký konec nejrozšířenější utlačovatelské ideologie - křesťanství

Nad hroby našich blízkých - aneb Dušičky s úsměvem

Římskokatolický kněz - můžeme mu říkat duchovní?

5. a 6.červenec - svátky licoměrnosti křesťanských církví

Teologie je věda stejně jako astronomie či biologie.Cha cha chá!

Bludný balvan č.3 pro křesťanskou akademii-Primát teologie nadvědou

Úsměvně úděsné - původ a aplikace dogmat římskokatolické církve

Bludný balvan č.2 pro kardinála Duku za ne-vztah psyché a duše

Na čem stojí autorita římsko-katolické církve?

Gospa z Medžugorie Benediktu XVI.: opravte encykliku Fides et Ratio

Svatá Boží Trojice - podvod tisíciletí

Bludný balvan pro Halíka a Grygara č.1 - za papežskou neomylnost

Tajemství krásy života

17.listopadu - 22 let nesvobody psychologie jako vědy část II.

Ústí nad Labem, 18.9.2013

Jan Rýznar